Tento 75letý nejvýznamnější tuzemský popularizátor astronomie, člen vedení Českého klubu skeptiků a viceprezident ECSO (Evropské společnosti skeptiků) před svojí přednáškou v uherskobrodském Domě kultury poskytl exkluzivní rozhovor Slováckému deníku. V něm tento konzervativní badatel a věřící člověk v jedné osobě zmínil nejen velké astronomické objevy posledního půl století, ale také rázně odmítl jakékoliv nevědecké postupy v oblasti výzkumu, včetně jejich mediální prezentace.

Ve své dnešní přednášce v Uherském Brodě budete zajisté bilancovat padesát let astronomických objevů, neboť přesně před tolika lety zprovoznili zdejší hvězdárnu. Které z nich byly v uplynulém půlstoletí podle vás těmi klíčovými?

Když si vezmu tu hlavní linii, tak musím říct, že to, co hlavní objevy způsobilo, je změna astronomie optické na astronomii vlnovou. Čili začaly být možnosti pozemní astronomie, které očima nevidíme, a také začalo období kosmonautiky, která způsobila, aby se zkoumaly vesmírné objekty, které se ze země nedají sledovat, poněvadž tomu brání pozemská atmosféra. V první fázi to byla především rádiová astronomie, která způsobila ty největší objevy. Jedním byly kvasary, druhým pulsary a tím třetím byl objev zbytkového záření po velkém třesku, takzvané reliktní záření.

A čím právě tyto objevy ovlivnily další vývoj astronomie ?

Tak konkrétně u těch kvasarů to bylo naprosto nečekané. Protože se ukázalo, že jsou podstatně dál, než všechny objekty ve vesmíru, které byly v té době známy, takže se nám rozsah vesmíru, který se dá pozorovat, podstatně zvětšil. A také je už dnes v podstatě jisté, že kvasary svítí proto, že mají uvnitř černé veledíry, což je vlastně úplně nový pojem. Ony totiž ty veledíry mají obrovské hmotnosti, které jsou podstatně větší než hmotnosti kterékoliv hvězdy, což nikdo nečekal. Pro změnu u pulsarů jde o to, že jsme objevili hvězdy, které jsou naopak velmi malé. Rozměry takových hvězd jsou velmi malé, mají v průměru kolem patnácti kilometrů, takže na hvězdy vůbec nevypadají. Říkáme jim neutronové hvězdy, které jsou tvořeny výhradně neutrony napěchovanými k sobě, takže jejich hustoty jsou naprosto úděsné a nevídané a na Zemi nerealizovatelné. Navíc se neutronové hvězdy velmi rychle otáčejí, což je také důvodem, proč vysílají ty impulsy. Otáčení je také naprosto děsivé, protože dnes už známe neutronové hvězdy, které se otáčejí šestsetkrát za sekundu. A teď si představte, že to je hvězda hmotnější než Slunce, je soustředěna v balíku patnáctikilometrovém, který se takhle rychle točí, a přesto se neroztrhne odstředivou silou. Ten třetí objev, objev reliktního záření, je vlastně nejvýznamnějším důkazem toho, že Velký třesk opravdu byl, neboť jde o pozůstatek po velmi ranné fázi vývoje vesmíru, kdy ještě nebyly hvězdy.

Poslední debatu na téma astronomie a vesmír jsem s vámi vedl při slavnostním uvedení do provozu jednoho z nejvýkonnějších dalekohledů na Moravě tady v uherskobrodskébrodské hvězdárně. Bylo to před pěti lety a naše znalosti o vesmíru se od té doby neskutečně posunuly také díky činnosti Hubbleova teleskopu. Jaký astronomický objev v posledních pěti letech považujete vy osobně za nejvýznamnější?

Mně se zdá, že nejvýznamnějšími jsou v poslední době objevy extrasolárních planet. Jde o planety, které nepatří do naší sluneční soustavy, ale patří k cizím hvězdám. První taková planeta byla sice objevena už před patnácti lety, ale dnes jich máme už více než pět set a ten jejich počet se extrémně zvyšuje ani ne v posledních letech, ale spíš v posledním roce. Jejich vlastnosti jsou navíc tak exotické, že jsou z toho všichni doslova na větvi.

Například?

Když si představíte naši Sluneční soustavu, tak ta má nejprve kamenné planety, od Merkuru po Mars, které jsou natěsnány ke Slunci. Pak je velká mezera a následují velké planety Jupiter a Saturn. U těch cizích hvězd jsou také „Jupiteři“, ale podstatně větší, mají například trojnásobek hmotnosti toho našeho Jupiteru. Ale ta planeta neobíhá daleko od té mateřské hvězdy a je na ní nalepena. Je tedy velmi horká, protože je blízko a je silně ozářená. Náš Jupiter má teplotu pod bodem mrazu pod povrchem a tyto cizí „Jupitery“ jsou tak horké, že se vypaří před našima očima. A za druhé jsou tam „Jupitery“, které neobíhají po kruhových drahách, jako to máme my ve Sluneční soustavě. Ty cizí obíhají po hodně protáhlých elipsách, až to připomíná komety naší Sluneční soustavy. A to má důležitý důsledek, protože, když taková planeta obíhá po protáhlé elipse, tak tím zruší všechny kamenné planety typu Země, takže tam nemohou být planety zemského typu

V našem tehdejším rozhovoru jste byl ochoten připustit, že jsme ve vesmíru sami. Trváte na tomto tvrzení i dnes, kdy výzkum kosmu od té doby pokročil neskutečně dopředu?

Myslím, že ta pozice mého argumentu zesílila, právě z toho důvodu, že ty planety, které jsou objevovány, prakticky vylučují, aby tam jakýkoliv život byl, dokonce i velmi primitivní.

Takže jste ještě více přesvědčen, že ve vesmíru sami jsme?

Ano

V souvislosti s vesmírnými civilizacemi jste také zcela vyloučil masovou invazi mimozemšťanů na naši planetu. Za jakousi pozemskou ochranu před jejich intervencí jste tehdy označil velké vzdálenosti mezi jednotlivými planetárními a hvězdnými soustavami. Jste i dnes přesvědčený o tom, že přesuny mezi nimi s využitím takzvaných červích děr jsou pouhou iluzí autorů sci-fi?

Jsem o tom velice hluboce přesvědčen, protože ty červí díry jsou nestabilní a prakticky ihned se rozpadají, a tudíž v nich nemůžete cestovat, protože v nich uvíznete hned, jakmile do nich vletíte ,a pak už se nacházíte v nestabilitě, takže si myslím, že to je skutečně jen pohádka.

Má podle vás reálný základ hypotéza o existenci toulavé planety naší Sluneční soustavy s názvem Nibiru. Ta se podle tvrzení sumerských a řady dalších historických textů pohybuje po eliptické dráze a mezi sesterské planety se zpět ke Slunci vrací z hlubin vesmíru jednou za 3600 let. Bylo-li by tomu tak, zajisté by se to projevilo na vychýlení drah těch planet Sluneční soustavy, které by gravitačně Nibiru při svém průletu mezi nimi ovlivnila nejvíc. Existují známky takových nestandardních změn u některých oběžných drah planet Sluneční soustavy?

Je to absolutní nesmysl. Celé to je vymyšlené a myslím, že ani ti sumerští badatelé nebyli natolik hloupí, aby něco takového tvrdili. To jim podsouvá někdo ze současnosti, není pro to žádný doklad a jde tedy o soubor absolutních nesmyslů.

Je možné, aby jednou za čas docházelo k takzvanému magnetickému přepólování Země? Jak dlouho by takový proces mohl trvat a s jakými následky pro naši planetu?

K tomu došlo mnohokrát, k čemuž máme důkazy paleontologické. Siločáry zamrznou v magnetických horninách, což se dá z jejich vzorků velmi dobře dostat, takže máme velmi dobrou mapu, kolikrát to přepólování nastalo. A ukazuje se, že to bývá velmi často, tak jednou za sto tisíc let, ale důsledky to nemá žádné. O tom svědčí to, že život zde nadále existuje navzdory tomu, že k přepólování v minulosti došlo nesčíslněkrát. Nic se neděje, neboť tady život spolehlivě kvete. Život je tady spojitě dokázán v těch zkamenělinách, které pochází z doby před třemi a půl miliardami let až do současnosti. Magnetické pole se může přepólovat, jak chce, ale vliv na život to nemá.

Vím, že nejste archeolog, ale přesto se vás zeptám. Myslíte si, že jsou informace o nadstandardních kosmologických a jiných znalostech prastarých civilizací, jakými byli například Mayové či Sumerové, spíše dnešními badateli nadsazovány, nebo naopak je třeba se nad tím zamyslet a zkoumat jejich historii intenzivněji?

Tak především musíme rozlišovat mezi badateli a šarlatány, protože badatelé nic takového o starých civilizacích netvrdí. To, co citujete, tvrdí šarlatáni a nemá smysl se tím dál zabývat. To jsou žvásty. Škoda času.

Které badatele v této oblasti považujete za šarlatány?

Ty, co nepublikují ve vědeckých časopisech. Existují vědecké časopisy v oboru paleontologie a tam publikují vědci. Šarlatáni píšou do novin a tisknou si knížky, které vydávají vlastním nákladem.

Kam tedy řadíte například Zecharia Sitchina?

Pochopitelně mezi šarlatány.

Dänikena tedy zřejmě také…

No pochopitelně, stoprocentně.