Jak se to stane, že se fotograf ze Slovácka, dostane k českému biatlonovému týmu a jak dlouho pro něj fotíte?
Před lety jsem spolupracoval na několika projektech s kluky, kteří se nyní starají o marketing českého biatlonu. Když před minulou sezonou hledali fotografa pro reprezentační tým, zavolali mi, jestli bych neměl chuť zkusit něco nového. Jejich nabídka se nedala odmítnout. Ne snad kvůli penězům, ale protože jejich koncept byl hodně originální.
Jak moc je to obvyklé, že má tým svého fotografa?
Právě že není. Je to jedinečné nejen u biatlonu, vlastně nám to teď spousta sportů závidí. Na celou závodní sezonu se stávám plnohodnotným členem týmu. Čtyři měsíce jsem se závodníky od rána do večera. Díky tomu můžeme vytvářet unikátní obsah a posunout třeba komunikaci s fanoušky na úplně novou úroveň, doslova je vtáhnout do dění.
Sledoval jste biatlon v televizi, než jste ho začal fotit?
Vůbec! Sporty mě v televizi absolutně nebaví. Vzpomínám si, že před focením prvních závodů jsem se díval na wikipedii, kolik se běží kol a v jakém pořadí se bude střílet. (směje se)
Jaká je vaše náplň práce? Jak vypadá váš den v době závodů?
Na začátku jsme mysleli, že budu dělat jen fotky ze závodů. Jenže postupem času se to začalo rozrůstat. Natáčení videí, Facebook a komunikace s fanoušky, příprava fotek pro média a partnery, pozávodní rozhovory pro televize. To pracovní vytížení je teď už dost extrémní. V den závodu je to už neskutečný frmol. Na stadionu jsem dlouho před závodníky a připravuju aktuální informace pro fanoušky, dvě hodiny před závodem máme brífink pro fotografy, kde nám sdělí důležité technické informace, pak samotný závod, deset minut po závodě nahrávám hotové fotky pro české deníky, pak posílám rozhovory pro televize. Večer připravuju větší fotoreportáže pro fanoušky.
