Již jako dospělý soubor pod vedením Miloše Plachého připravil Kunovjan první celovečerní premiéru v roce 1977, od té doby připravuje premiérové pořady pravidelně, většinou jednou za dva roky. Repertoár vycházel především z uherskohradišťského Dolňácka, ale zasahoval i celé Slovácko (Podluží, Horňácko, Kopanice, Zálesí) s přesahem na Slovensko (Myjava, Kubra, Moravské Lieskové). Soubor se také věnoval zpracovávání zvyků a obyčejů výročního cyklu, ztvárňoval i nejrůznější pracovní náměty (např. pásma Ej zelé, zelé, Idú ženci z pole – prostírajte stole, U potoka a další). Scénické až divadelní prvky stále více pronikaly do jevištní stylizace folklorních námětů a staly se pro práci Kunovjanu typické, což platí i pro současnou tvorbu.Výraznou oporu měl soubor ve stejnojmenné cimbálové muzice (primáši Petr Mikulka, později a v současnosti Jaroslav Zatloukal, umělecký vedoucí Jaroslav Schottl). V mimořádně plodném a úspěšném období osmdesátých let minulého století se Kunovajn čtyřikrát probojoval do ústředních kol národních (Třinec) a celostátních (Košice) soutěží souborů písní a tanců, což bylo v konkurenci na Slovácku obdivuhodné. Často také reprezentoval v zahraničí, vystupoval v televizi.
Miloš Plachý, jemuž pomáhala manželka Marie, ukončil svoji činnost v souboru v roce 1991 a ve funkci uměleckého vedoucího jej vystřídala tanečnice souboru (a etnografka) Romana Habartová. Navázala na předchozí úspěšné období a pochopitelně vnesla do práce souboru nové prvky. Organizačně jí pomáhal Zdeněk Hrňa a později tanečník David Pavlíček, který umělecké vedení převzal v posledním období.
Za dobu svého trvání získal soubor řadu ocenění (např. Cena ministra kultury v roce 1988, několikrát laureát Strážnice), byl a je pověřován významnými reprezentačními úkoly (Pražské jaro 1977, Praha 2000 – evropské město kultury a další), spolupracovali s ním významní folkloristé (Zdena Jelínková, Jaroslav Jakubíček, Jaromír Nečas, Jan Rokyta). Velkou popularitu si získaly štěpánské besedy s první částí vánočně poetickou a druhou recesně silvestrovskou (Snídaně se Starou, Dolejte řediteli, Najvonuk, Miss Transvestit, Možná přijde i kotelník, Foscar, Hodina folkloru, Dnes naposled apod.).
Pod dojmem zhlédnutí pořadu Kunovjanu napsal spisovatel Ludvík Vaculík: „Ten plán a obraz přirozeného života, jaký tu účinkující skládají, nedá se předvést na jejich zaměstnáních a funkcích – v úřadě, ve škole, v dílně či bance. Z materiálu jejich skutečného života se těžko dělá poezie… Dá se z dnešního života vyvinout rituál, kult a kultura rovná tomuto starému lidovému umění? V tomto starém rituálu a umění se další a další mladí lidé očišťují do svého přirozeného postavení: jako muži a ženy, ve funkci mužů a žen…“ Myslím, že správně vystihl smysl práce souboru i všech podobných folklorních kolektivů.
Letošním premiérovým pořadem „Staré dobré nové časy“ 20. října zahájil Kunovjan novou etapu své historie. Jak jsme informovali, přizval k premiéře soubor Handrláček z Kunovic (původně dětský, nyní již pochopitelně dospělý) a oba kolektivy se spojily pod názvem Kunovjan. Ať se jim společná práce daří.
Přečtěte si také:
