Tato vaše zahraniční cesta nebyla dlouhodobě v plánu. Jak jste se k tomu dostali, kdo vás do Portugalska pozval?
Byl domluven festival v Polsku, ale pro nedostatek finančních prostředků z Evropské unie byl zrušený. Proto jsme se začali zajímat o další festival a podařil se díky našemu folklornímu příznivci a členu občanského sdružení Handrlák Zdeňkovi Ondráškovi zajistit festival Internacional de artes e tradicao populares de Matosinhos FESTARTE 2008 v Portugalsku, který začínal 24. července a trval do 4. srpna.

Byla cesta tam hodně náročná?
Jeli jsme dva dny. Cesta z Kunovic přes Mikulov, Vídeň, Graz, Miláno až do Leca da Palmeira trvala s povinnými devítihodinovými přestávkami cestou tam i zpět trvala dva dny a byla dlouhá přes tři tisíce kilometrů. Ujeli jsme bez padesáti kilometrů celkem 7 000 kilometrů.

Kolik jste celkem absolvovali vystoupení? Na jakých místech vás lidé viděli a kde se vám nejvíce líbilo?
Vystoupení jsme měli osm, dvakrát jsme tancovali pro důchodce, účastnili se zahajovacího ceremoniálu, závěrečného galaprogramu, čtyřikrát průvodu, dvakrát mše v kostele a také dvakrát gastronomického festivalu. Na řadu přišel i etnografický seminář, recepce s představiteli měst, setkání s festivalovým výborem a prodávali jsme i každý den na kostelním v Leca da Palmeira upomínkové předměty.

Měli jste i nějaké volno?
Festival byl náročný. Každý den se něco dělo. Jeden den byl celý volný a využili jsme ho na prohlídku města Porto. Nelze říct, kde se nám nejvíce líbilo. Všechna města byla upravená, krásné parky a mnoho pamětihodností. Velký dojem na nás udělalo Porto.

Líbil se Portugalcům folklor ze Slovácka?
Náš folklor se tam určitě neztratil, ba naopak. Všechna vystoupení byla živá a diváci spontánně reagovali na každé číslo nebo pásmo. Organizátoři festivalu věděli, z jaké oblasti soubor pozvali, protože domácí soubor u nás v roce 2004 byl a navštívil i Zlín, Olomouc, Brno nebo Prahu.

Ze kterých zemí se v Portugalsku prezentovaly soubory?
Festivalu se zúčastnily soubory z Argentiny, Španělska, Mexika, Maďarska, Srbska, Tchaj-wanu, České republiky a samozřejmě z Portugalska. Takže se jednalo o směs různých kultur z celého světa. Kromě nás a Portugalců jsme měli možnost zhlédnout profesionální soubory. Argentinský soubor byl s námi na Liptálských slavnostech v roce 2004 v Liptále a byl výborný. Žádný z vystupujících souborů nebyl průměrný. Zaujaly určitě všechny.

Jaký úspěch měla prezentace Slovácka na etnografickém semináři?
Den před etnografickým seminářem jsme požadovali projektor na projekci fotografií a tisku. Bohužel se nepodařilo organizátorům projektor zajistit a nikdo nám neřekl, jak seminář bude probíhat. Připravili jsme si podklady, tak jak bylo organizátory garantováno. Bohužel jsme byli jediní, kteří se zaměřili na text a fotografie. Takže naše prezentace byla ve čtení anglického textu a ukazování fotografií. Velký úspěch na semináři zaznamenala kniha „Nezapomenutelná krása“, kde všichni účastníci semináře jednohlasně projevili zájem o tuto knihu, protože se ještě nesetkali s tak uceleným krojovým a textovým materiálem z jednoho města.

Účastnili jste se i gastro dnů. Jaká jídla jste Portugalcům naservírovali a jak jim chutnalo?
Vařili jsme celkem dvakrát. Ve čtvrtek 31. července v luxusní restauraci na pláži Mauritania Grill a v pátek ve zdejší kuchyni základní školy v Leca da Palmeira. Byla to jistě zajímavá zkušenost našich mladých kuchařů ze souboru. Z domova jsme si vezli všechny suroviny k výrobě vepřo-knedlo-zela. Opomněl se pouze kmín, což byl velký problém. Maso a vajíčka dodávali organizátoři festivalu. Výroba knedlíků dala našim kuchařům nejvíce zabrat, jelikož zdejší kuchyně nejsou na vaření knedlíků připravena, takže vzniklo velké dobrodružství, jak to nakonec dopadne. Podařilo se a mohlo se servírovat. Jenom v restauraci vznikl malý konflikt, protože majitel restaurace chtěl jídlo ozdobit petrželkou, rajčetem, hlávkovým salátem a cibulí. Naši kuchaři na to samozřejmě nemohli přistoupit. Vše se vysvětlilo k úplné spokojenosti obou stran. Naše národní jídlo mohli ochutnat jak návštěvníci restaurace, tak i návštěvníci festivalu. Vařili jsme my, Maďaři a Srbové. Podle ohlasů návštěvníků bylo jídlo zvláštní, ale poživatelné. Někomu chutnalo více, někomu méně, ale vše se snědlo. Kuchařům se za jejich pokrm dostalo uznání, ale jenom z řad souboráků, jelikož to nebylo soutěžní klání.

Jaká jídla jste měli možnost ochutnat vy?
My jsme měli možnost ochutnat jen portugalská jídla. Když už došla chuť souborákům na portugalská jídla, konzumovali pizzu a hamburgery. Každé ráno bylo na snídaní pečivo, džem a máslo. Na oběd rozmixovaná polévka v misce, rýže a pár kousků brambor s rybou nebo opečeným masem. Na stejný talíř vám byl přidán hlávkový salát se zeleným rajčetem a cibulí. Vše notně pokapáno olivovým olejem. Strava pořád stejná a jednotvárná, ale chutná.

Měli jste čas prohlédnout si město, ve kterém jste bydleli? Co vás tam zaujalo?
Na město jsme čas měli jen některé dny buď dopoledne, nebo hned po obědě. Pak se někam odjíždělo nebo byl festivalový program. Jak už jsem řekl, město bylo čisté, úhledné, krásná zeleň. Problém mají (tak jak u nás) všude se zbytky po pejscích. Musíte si dávat opravdu pozor, aby jste nešlápla do … Co nás nejvíce zaujalo? Je to samozřejmě Atlantik. Pokaždé jiný, jednou bouřlivý, pak studený a nakonec teplý a přívětivý.

Vezli jste s sebou keramiku a panenky ze šustí…viděli jste na semináři ručních prací něco podobného, nebo měly ostatní země zcela jiné výrobky?
Ono to bylo v propozicích nazváno jako rukodělný seminář, ale spočívalo to v tom, že se každý večer muselo prodávat v připravených stáncích na kostelním náměstí v Leca da Palmeira. Prodávaly jak portugalské soubory, tak i ostatní soubory zúčastněných států. Prodávalo se od kastanět až po kýčovité až směšné tvary svíček, vyšívané ubrusy, CD muzik a souborů, náramky či portugalské prapory a oficiální festivalová trička. Každá země měla své typické výrobky.

Jak se vám vystupovalo před cizím publikem. Tančíte a zpíváte raději doma na Slovácku, nebo v zahraničí?
Každý soubor, který vycestuje do zahraničí, musí počítat, že některé pásma nebo čísla se v té určité zemi nepochopí. Zvláště, když se jedná o komponovaná pásma. Proto jsme se i my připravili na spíše taneční čísla než pásma. Jediné pásmo, které jsme předváděli bylo „Hore hájom chodník“ (zbojnické pásmo), kde je zřejmé, o co jde, a také to obecenstvo rychle pochopilo a pásmo mělo velký úspěch. A co se týká druhé otázky, každý rád vystupuje před vlastním publikem, ale zkušenosti před zahraničním publikem jsou rozhodně k nezaplacení.

Kam se chystáte příště do zahraničí? Jeli byste na Pyrenejský poloostrov znovu?
Všechno závisí na finančních prostředcích, které je soubor schopný si zajistit. Víte, že jsme po naší myslím si úspěšné premiéře řekli, že nepočítáme z finančních důvodů s nějakým lukrativním zahraničním zájezdem. A vidíte, všechno se nějak semlelo a my jsme vyjeli na jeden z nejdelších autobusových zájezdů vůbec. V příštím roce máme vytipovány země, kde Handrlák ještě nebyl, ale platí ta první věta v tomto odstavci. A ještě bude záviset na chuti a dalších okolnostech, které tento soubor v příštím roce potkají. Na Pyrenejský poloostrov se snad podíváme znovu, vždyť Handrlák ještě nevystupoval ve Španělsku. Nehledě na to, že soubor dostal pozvání na příští rok vystupovat na festivalu Coimbra 2009 Portugal.

FOTOGALERIE se připravuje