U zrodu filmu nejenže byli hlavní aktéři odstaveni na druhou kolej a diváci chodili do kin především kvůli značce studia, které krátké filmy vytvářelo, ale také se obvyklý měsíční plat i těch nejznámějších a později slavných hvězd pohyboval okolo pěti dolarů za týden.

Jak se herci nakonec dostali k desetitisícům, statisícům a nakonec milionům dolarů přijel na 43. Letní filmovou školu vysvětlit známý filmový historik a dramaturg Věroslav Hába.

„Když si uvědomíme, že v letech 1912 a 1913 byl celkový výdělek z filmů okolo 150 milionů dolarů a o deset let později, ve dvacátých letech minulého století, přesáhla částka filmového průmyslu jedna a půl miliardy dolarů, lze hovořit o revoluční období filmu,“ jal se slova uvnitř Klubu kultury v nedělním dopolední programu Letní filmové školy Věroslav Hába.

Počátky němého filmu a filmových hvězd jsou tak především spojeny se jmény francouzského herce Maxe Lindera, dánské herečky Asty Nielsen, kanadsko-americké představitelky první dívky biografu a první opravdové filmové hvězdy Florence Lawrence či první superstar Mary Pickfordové.

„Právě v souvislosti s Mary Pickfordovou se začalo ve filmu mluvit o takzvané Mary Pickford revoluci. Do jejího nástupu ještě nebylo standardem, že by se u filmu vůbec uváděla jména herců. Samotná Mary Pickfordová však začala být natolik populární, že si diváci vyhledávali pouze její filmy, čehož využila k výraznému navýšení platu,“ objasnil Věroslav Hába.

Jako první si dokázala na producentech vyjednat honorář pohybující se kolem tisíce dolarů za týden, což byla na začátku dvacátých let nesmírná suma. Na její vyjednávání s filmovými studii poté navázal tuzemskému diváku známější Charlie Chaplin, který ve stejné době požadoval také zvýšení honoráře. V jeho případě se však plat vyšplhal až na neuvěřitelných deset tisíc dolarů za týden. Právě do té doby lze datovat první mezinárodní superstar filmového průmyslu.