Paprika, paprika a zase jenom paprika. Právě tento charakteristický maďarský artikl dominuje městečku o něco menšímu než je Uherské Hradiště. Kromě muzea věnovaného ostré zelenině tam najdete i výzkumný ústav papriky. Chloubou sídla ležícího asi sto kilometrů jižně od Budapešti je arcibiskupský palác s mariánskou katedrálou a místní lidová výšivka, podobně jako ta slovácká, bohatě využívající barevné květinové motivy.
Třicítka tanečníků z Dolinečky III v teplotách denně přesahujících čtyřicetistupňovou hranici absolvovala hned několik vystoupení a slavnostních průvodů. „Divákům jsme představili naše lidové zvyky včetně chlapeckého verbuňku v pásmech Z vandru, Pod májú a Dovádění,“ přiblížila repertoár své skupinky Dolinečky vedoucí Jarmila Balážová. Hned první vystoupení staroměstského souboru bylo úspěšné. Přítomným starostům okolních vesnic se líbilo natolik, že si hned ve dvou obcích Dolinečku „objednali“ navíc. Tanečníci a muzikanti si tak v dědinkách užívali nejen vděčného publika, ale i autentických večeří maďarského venkova v podobě pravé gulášové polévky či paprikových lusků plněných ohnivě pálivým masem. Stejně jako slunce na konci dne přeci jen zapadne za horizont nedozírné vyprahlé jihomaďarské pláně, i folklorní festival musí po pár dnech skončit. „Těžko říct, co se mi tady líbilo nejvíc. Prostě úplně všechno,“ přemýšlel tanečník Dominik Stašek. Vystihl tak náladu slováckých folkloristů, jež se, někteří i se slzičkami stesku v očích, v pondělí vraceli zpět ku své domovině.
