Nyní se tam život vrátil. „Vysadila se tuna asi kilových kaprů a půltuna větších, dále asi třicet kilo štik a malí úhoři monte. Těch jsou asi dvě kila, ale jedná se o zhruba tisíc kusů," vyjmenovala nové obyvatele Luhačovické přehrady mluvčí Povodí Moravy Gabriela Tomíčková. Je to podle ní teprve první krok zarybňování, který nejspíš bude pokračovat, ale až po vyjádření ekologického dozoru. „Ten určí, kolik ryb a druhů lze do přehrady vypustit," dodala Tomíčková. Počet i druhové spektrum ryb budou omezeny.

Luhačovice Výlov a následný návrat ryb do Luhačovické přehrady byly podle rybářů pro vodní živočichy poměrně stresující situací. Deník se proto rozhodl přiblížit tento zážitek pohledem přímého účastníka.

Pohledem kapra

Jsem asi deset kilo vážící kapr obecný, starý asi pětadvacet let. Z domovské přehrady jsem musel ven v roce 2008, to když se těm nahoře zdálo, že máme příliš špinavou vodu. Všechny nás vylovili a odvezli do Koryčan na Kroměřížsku.

Nejdřív jsem se bál, že nás s kámoši všechny vezou na vánoční stůl, naštěstí šlo ale jen o dočasný přesun. Bylo tam dobře, starali se o nás. Dokonce jsem přibral i pár kilo. Celkem jsem si to tam oblíbil, ale chyběli mi kamarádi, se kterými jsme doma vždycky každé druhé úterý naháněli kačeny po hladině. Při převozu nás totiž rozdělili. Teď, po dvou letech, jsme se znovu potkali. V úterý to byl pořádný frmol, to vám povím. V Koryčanech nás pánové rozdělili podle velikosti do kádí s vodou a naskládali na kamion. Hned vedle mojí kádě naložili několik štik. Bál jsem se konfliktu. Naskládat do vlaku baníkovce se sparťany by asi taky nikoho nenapadlo. Nic se ale naštěstí nedělo.

Vezli nás přes kopce a přes hory zpátky do Luhačovic asi hodinu. Z toho šplouchání se mi dělalo celkem zle, ale pro návrat domů bych udělal cokoli. Jednou jsem chtěl dokonce z náhradního rybníka utéct, ale pobyt na suchu mi neudělal dobře.

Když jsme dorazili těsně po obědě na místo, čekalo na nás snad čtyřicet lidí. Novináři, zvědavci… Nechápu, co je na nás tak zajímalo. Kulil jsem oči, ale asi to nepoznali. No, cirkus parádní.

Dál to byla dost divočina. Z kádě na váhu, z váhy do vaniček, z vaniček do vody. Do naší krásné, čisté a obrovské přehrady. Jak ta mi chyběla!

Rybáři si na mě a kamarády už chystají pruty, ale pche! Jsem dost starý na to, abych se nenechal na ty jejich háčky lapit. I když by mě asi stejně pustili zpátky do vody. Jsem prý moc velký na snědení. Tedy aspoň se o tom na břehu bavili ti dva chlápci v maskáčích.