Dělal jsem divadlo z veršů i dějin

Máte zkušenosti s velkými divadly v metropoli (pražské Národní) i se soubory z malých měst, jakým je například Český Těšín. Jaký je mezi nimi hlavní rozdíl?

Rozdíl není ve velikosti, ale v intenzitě.Vždycky mám rád divadlo, které je žité. Ta velká jsou jako zaoceánské lodi, ne každý náklad posádce se hodí. Menší divadla jsou čluny a plachetnice, zkoumat nové průlivy lze na nich občas více. Ale když se to poštěstí, lze v obou zažít plavby, až se tají dech. Není to na budovách, ale vždycky na lidech. Paušálnímu srovnání se však budu bránit, nejde o města, o budovy – vždycky jde o setkání.

Co rozhodlo o tom, že jste přijal nabídku ze Slováckého divadla?

Dramaturgie.Titul. Soubor.Všechno dohromady. Rychlý železniční koridor. Šťastné jízdní řády. Lidé i město. Slovácko šumné. Zvědavost. U mne důvodů víc než dost.

Na jevišti oživíte knižní bestseller Pýcha a předsudek. Vybral jste si titul sám, nebo vám byl doporučen dle stavby repertoáru divadla?

Titul subtilní, však těžký jako cent, vybral jsem z nabídky na jaře 2006 v pražské kavárně Orient. Nabízela Hana Hložková z kupy knih. Hledali jsme něco, v čem protékal by smích jakoby tušený, smích za zástěnou. Příběh spíše o ženách, však nejen pro ženy, které se kolem ženou. Ten text je rukavice, co čeká, kdo ji zvedne. Romantický v noci. Pragmatický ve dne. Jsem zvědav jak nám sedne…

Pýcha a předsudek je občas označována za červenou knihovnu, která se na moderní jeviště moc nehodí. Jde o předsudek?

Co se na jeviště hodí a co ne? Kdo to rozsoudí a rozhodne? Na to si netroufám, s kolegiem mudrců ani sám. Za sebe pouze říci mohu, dělal jsem už divadlo: z inzerátů, z veršů, z dějin, z blogu, z čehokoli co mě zaujalo. Zaujme-li to i ostatní, pak to není málo, pak mne vždy těší být u toho, když se to stalo. Ostatně vtipná Jane Austenová nemá v nejmenším zapotřebí, abych ji obhajoval. Její příběhy těší náš kymácivý svět už téměř dvě stě let…

Co je pro vás před tím, než na spolupráci kývnete, rozhodující?

Přítomnost dobré kavárny, kde v šikmém ranním světle brutálně silné presso lze vypít s klidem? Tušení trochu vzteklé? Herci? Text? Téma? … Lidé!

Podle čeho jste obsazoval herce? Přece jen jste je před prací neznal…

Znal! Viděl! Sledoval je v Bystroušce, Villonovi, Divé Báře. Četl ty hlasy, těla, tváře. Myslel přitom na Elizabeth, Darcyho, paní Benettovou a všechny ostatní, aby byli na živo a závratní. A tak se čtení herců zvolna mění v osoby a jejich obsazení.

Jak jste s přípravou spokojený teď, těsně před premiérou?

Spokojenost? Co to je? Každý dobrý text je mocný vodojem, vydatné prameniště. Nikdy nejsem s inscenací spokojen, snad někdy příště…

Kdyby přišla další nabídka ze Slováckého divadla přijal byste ji?

Ještě jsme nedopluli, otázka je tedy zatím trochu předčasná. Však neztroskotáme-li spolu na útesech smůly, důvěrně prozradím: Plavba se zdejší posádkou je křehce překrásná…

Ptáme se herců…

Slovácké divadlo po značně dlouhé době divákům nabízí velké historické drama v dobových kostýmech. Zeptali jsme se proto herců, zda–li se těší.

Irena Vacková: Těší mě důvěra ve mě vložená. S Radovanem Lipusem bych šla na kraj jakéhokoliv žánru.
Jitka Josková: Já jsem původně v inscenaci hrát neměla, ale když si naše nová kolegyně Pavlína Vašková zlomila nohu, byla jsem do Pýchy a předsudku obsazena místo ní. A jsem moc ráda! (Tedy že si v Pýše a předsudku zahraju, nikoliv že si Pavlína zlomila nohu).
Tereza Novotná–Mikšíková: Těším se, ráda si vyzkouším lehce myslet, mluvit a pohybovat se v mém oblíbeném empírovém střihu šatů.
Alžběta Kynclová: Mám ráda všechny žánry. Nejsem tak vyzrálá herečka, abych mohla něco upřednostňovat, či něčím pohrdat. Stále mě všechno učí a posouvá dál. Ale na přímou otázku přímá odpověď – ano, těším se, a to moc.

Přečtěte si také:

Hradiště: Pýcha a předsudek pozítří v české premiéře

Hru Pýcha a předsudek uvede Slovácké divadlo jako první v republice

Divadlo má další prvenství, uvede Pýchu a předsudek