Za tuto dobu se věnovala odhalování nepoctivých zákazníků v obchodech, práci na vrátnici a posledních deset let hlavně sledování a usvědčování nevěrných partnerek a partnerů či odhalování rozkrádání majetku ve firmách. Pomáhala také při hledání zmizelých osob.
Kradli ti, co to nejméně potřebovali
Ke své současné profesi se dostala absolventka obchodní akademie náhodou. „Byla jsem nějaký čas bez zaměstnání, a tak jsem pak přijala nabídku mimo obor - tedy práci detektiva v supermarketu,“ vzpomíná žena, která si z profesních důvodů nepřála zveřejnit svou identitu.
Za tři roky, po které sledovala lidi ve zlínských obchodech, zjistila, že ji tato práce dokonale naplňuje. Naučila se tehdy odhadovat zákazníky a jejich úmysly. „Je to hodně o psychologii. To, že je někdo špatně oblečený ještě automaticky neznamená, že musí krást. Rozhodně jsem nebyla slepá, ale nikdy se mi nepodařilo načapat nějakého bezdomovce,“ upozornila.
Stávalo se, že chudě vypadající člověk vypil na prodejně pivo, potom ale na pokladně zaplatil jen obsah. „Prostě neměl na zálohu. Také se stalo, že maminky s kočárky daly něco dospod do koše a v zápalu boje o uhlídání dětí a nakoupení všech věcí ze seznamu na to pak pozapomněly. Dá se ale rozpoznat, kdy to bylo úmyslně, a kdy nepozorností,“ podotkla.
Naopak se setkala i s tím, že kradli ti, co to vůbec nepotřebovali. Byli mezi nimi i doktoři, herci či manželky právníků. „Někteří to berou jako adrenalin. Jiní zase zjistí, že je to velmi snadná obživa. S jedním takovým jsem se potkávala ve více obchodech, to už nebyl adrenalin, ale závislost. Několikrát jsem mu naoko řekla: dnes nekraď, nebudu tě pořád hlídat. A za pokladnou jsem si na něj přeci jen počkala a chytla jej i se zbožím za dva a půl tisíce,“ poznamenala.
Člověk je pořád ve střehu
Hlídání v obchodě bylo pro detektivku dobrou zkušeností, také pro vycvičení paměti a pozornosti. Jednou se jí stalo i to, že ji jeden zloděj napálil tvrzením, že dané zboží v obchodě vůbec nemají. Pustila jej, pak jí to ale nedalo a šla se přesvědčit. Zjistila, že jí lhal. To ji naštvalo, a zároveň poučilo. „Od té doby jsem se učila znát všechny položky prodávané v obchodech a u dražších věcí také jejich počty. Drahý alkohol, kosmetiku a jiné věci, kterých bylo najednou méně v regálu, jsem hned sledovala v košících, zda mi prošly přes pokladní pás,“ popsala detektivka.
DETEKTIVKA - má 47 let - vystudovala obchodní akademii - je vdaná, má tři děti - žije ve Zlíně - mezi její záliby patří jízda autem, na kole
To vše osm či dvanáct hodin denně. „Pokud chce být člověk dobrý detektiv obchodu, musí být pořád ve střehu. Musí mít na paměti, že to co odnesou nenechaví zákazníci z obchodu, jde na vrub prodavaček. Navíc když už děláte tuto práci delší dobu, ať chcete nebo ne, dopadá na vás pracovní deformace. Místo nakupování jsem se stále rozhlížela kolem sebe, kde se co děje. To trvalo ještě rok a půl od skončení této práce,“ podotkla žena.
Při práci v supermarketu se také setkala s vyhrožováním ze strany nepoctivců. „Kdysi jsem přichytla skupinu skinheadů, kteří kradli značkový alkohol. Ještě celý týden na mě čekávali před prodejnou, až skončím službu. Protože to bylo ve večerních hodinách, požádala jsem chlapy od nás z agentury, aby alespoň jeli autem kolem pro jistotu, aby mě ti zloději neviděli samotnou. Člověk nikdy neví,“ svěřila se. Dodala, že případné vyhrožování jí ale vrásky nedělá. „Strach nemám. Při takovém povolání musí být trochu zablokovaný pud sebezáchovy,“ říká detektivka.
Získání důkazů pro rozvod
Rok ještě sloužila jako vrátná hlídající prostory veřejné instituce. Pak se ale rozhodla pro zřízení detektivní agentury. Její klienti žádají hlavně usvědčování nevěrných partnerů a odhalování rozkrádání majetku ve firmách. Žádaná je i kontrola, zda děti svěřené do péče druhého partnera jsou dobře zaopatřené, a také takzvané čištění kanceláří od odposlouchávacích zařízení.
„Nejvíce se využívá služeb spojených s rozvody, při potvrzení nevěry. Těžko říct, zda muži či ženy si nechávají více sledovat své protějšky, je to asi tak na půl. Ale také se nám stalo, že si pánové nechají hlídat i milenku, zda mu někde nezanáší,“ vypozorovala za léta praxe. „Tato práce musí být prováděna samozřejmě diskrétně tak, aby nepoškodila sledovanou osobu, ale dodané požadované materiály byly pro klienta dostačující,“ přiblížila detektivka. Pro práci se využívají fotoaparáty i kamery, aby klient sám viděl výsledky detektivní práce. Při sledování se využívá i automobilů, které nevěrníky doprovázejí bez toho, že by si toho všimli.
„Často řešíme i rozkrádání. Příkladem je jeden majitel zahraniční firmy, kterému se do rukou dostal anonym o jeho zaměstnancích. Obrátil se na nás a chtěl nechat prověřit, co je pravdy na tom, že jej mají zaměstnanci okrádat, a že jejich pracovní nasazení také neodpovídá požadavkům,“ poznamenala. Původně si najal majitel detektivy na týden. Ti ale zachytili stopu, a nakonec po dvou měsících označili hlavní škůdce statisícových ztrát. Případ předali hospodářské kriminálce. Následovalo propouštění, a prý i zavírání zlodějů. „Kromě rozkrádání tam bylo časté nevyužívání pracovní doby a vůbec špatná pracovní morálka. Majitel byl pomalu na zhroucení, když to zjistil,“ vzpomíná detektivka.
Zbraň bych použila nerada
Jsou případy, kdy si v rámci zákona a možností vypomáhají detektivové s policií. Nedávno například poskytli policií požadovaný kamerový záznam z ulice. „Vůči svým klientům jsme ale naprosto diskrétní,“ neopomněla ihned dodat detektivka.
Co se týká pružnosti práce soukromých detektivů oproti policii, mohou být podle ní soukromá očka operativnější. „Nemusíme čekat, až uplyne požadovaná lhůta, po které lze vyhlásit po někom pátrání. Intenzivní prověřování a sledování je i u nás čtyřiadvacet hodin denně bez ohledu na případ,“ uvedla jeden z rozdílů. Dodala, že rozhodně nepodceňuje práci policie, spíše musí zdůraznit rozdílný přístup v určitých situacích. „Činnost detektivů je vedená v jiné linii. Jsou samozřejmě případy, se kterými se policie nezaobírá. Ne že by nechtěla, ale klienti je tímto nezatěžují. Třeba drobná rozkrádání ve firmách či podezření na zneužívání firemních vozidel,“ podotkla žena.
Služba může být přesto někdy i hodně nebezpečná. Zlíňanka se však vyhýbá použití zbraně. „To je to poslední a nedá se to vzít zpět. Za dobu naší praxe se to stalo chlapům zatím jen na Slovensku, při pátrání po kradeném automobilu. Podle dosavadních poznatků, jednání tázaných lidí a následných reakcí, měla v krádežích prsty ruská mafie. Slovenští policisté pak naše detektivy raději doprovázeli až na hranice s Českem,“ uvedla žena.
Přibyly kontroly pacientů
Nově přibyla detektivce a jejím kolegům kontrola pacientů při prvních čtrnácti dnech nemoci. Ty platí od letošního 1. ledna zaměstnavatelé. Někteří chtějí mít jistotu, že pacient se skutečně léčí, a tak si jej nechávají prověřit. „Postupujeme stejně jako běžní kontroloři. Pokud ten člověk není doma, vše zadokumentujeme a předáme klientovi, tedy zaměstnavateli,“ vysvětluje žena.
Koordinuje také práci kolegů při takzvaném čištění kanceláří, tedy při odstraňování elektronického odposlouchávání. „Jedná se o průmyslovou špionáž hlavně mezi konkurenčními firmami. Například spolumajitelé ve firmě, kteří si absolutně věří, probírají plány a chod firmy v kanceláři pouze mezi sebou. Najednou zjistí, že o tom ví i někdo další, i konkurence,“ řekla.
Štěnice se najdou asi tak v pětině případů. „Pokud nám ale někdo volá z odposlouchávané kanceláře, je to problém. Štěnice tam už po příjezdu detektivů štěnice nemusí být. Ti, kdo ji tam dali, ji stihli odstranit,“ upozornila.
Práci detektiva z filmů neodkoukáte
Práce soukromého detektiva je podle té, která se jí věnuje už téměř patnáct let, hodně různorodá, zajímavá a také časově náročná. „Nejde čerpat z filmů. Nutné je zdokonalovat se v odborné literatuře související s danými problematikami a vědomostmi,“ podotkla.
Služby detektivní kanceláře začínají na sazbě dvě stě korun na hodinu a osobu, plus výdaje. „Domlouvám se ale s klienty i tak, že když předem ví, že sledovaná osoba bude osm hodin v práci a nevzdálí se odsud, po tu dobu ji nesledujeme. Samozřejmě, pokud nemá třeba podezření na nevěru přímo na pracovišti,“ upřesnila žena.
Odpočinu si na kole
Zlínská detektivka si zatím nedokáže představit, že už by se věnovala jinému zaměstnání. Mimo pracovní dobu má však úplně obyčejné koníčky. „Ráda cestuji autem, odpočinu si při projížďkách na kole nebo při práci na zahrádce. Hodně sil mi dodávají i synové,“ konstatovala. Čas jí moc nezbývá na knížky, a často ani na televizi. „Když už si mám vybrat, raději se podívám na nějaké krimi než na romány. I když mohu říci, že se u napínavých filmů někdy celkem pobavím. Řada scén je hodně nadsazených,“ pousmála se.
Lze však podle ní nalézt i realistické snímky plné logického myšlení a správné komunikativnosti. „Detektiv v sobě totiž musí mít takovou tu zdravou drzost. Nesmí se bát někoho oslovit, někam vlézt a nenechat se vyhodit. Naopak musí umět dobře a rychle vyhodnotit situaci,“ přiblížila to, jaký by měl být člověk, který se chce tomuto povolání věnovat.
