Snímek s názvem Aground, což česky znamená na dně, natočila za podpory svých přátel a sestřenic 19letá budoucí studentka brněnské JAMU Žaneta Caletková, která byla zároveň jeho scenáristkou, střihačkou i hlavní kameramankou. A o čem film vlastně je? Podle jedné z hlavních představitelek Šárky Pláškové je o naději, beznaději, i o vyrovnávání se s problémy a zklamáními, které lidi v životě potkávají. Autorka filmu Žaneta Caletková to upřesňuje, a tvrdí, že Aground vypráví zejména o tom, jak hlavní postavy nahlížejí na život a postaví se k určitým situacím.

„Musíme se vzdát, anebo můžeme bojovat? Každý to asi vidí jinak. Vždycky existuje řešení, i když ho zprvu nevidíme," upřesňuje mladá režisérka, která si přála natočit film už od dětství. Ve snímku, který ve dvou částech vznikal skoro čtyři roky, se pak divák z našeho regionu setká se scenériemi, které zná, protože se točilo v Uherském Brodě, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti i ve Starém Městě.

„Prvotní verze filmu se urodila před čtyřmi roky, ale od té doby se původní myšlenka změnila a ta aktuální vznikla teprve před dvěma roky a z filmu se stal zcela jiný žánr.Před dvěma roky jsme se rozhodly, že to celé překopeme," přiznává Žaneta Caletková, podle níž není snadné snímek žánrově zaškatulkovat. Zatímco Šárka Plášková naznačuje, že jde o kriminální drama s pokusem proniknout do tajů lidské psychiky, režisérka jej tak jednoznačně nevymezuje. „Drama, detektivní příběh s psychologickým podtextem a příležitostnými komediálními vsuvkami, které se tam mnohdy octly čistě náhodou, a nikdo neví, kde jsme je nabrali! Z toho mého popisu nakonec vyplývá parodie na detektivku, ale co, ten žánr je tak namixovaný, že se to nedá asi blíže specifikovat," říká režisérka. Ta se podle svých slov nechala inspirovat, řadou náhod, vlastních zážitků a mnoha dlouhými telefonáty se svými sestřenkami, které se na realizaci filmu také podílely. Autor hudby, Jiří Hájek, tvořil obsah zvukových kulis Agroundu podle konkrétních situací. „Záleželo na tom, zda se na „plátně" smějí, pláčou, perou, nebo třeba tančí. Hodně jsem se taky inspiroval svými hudebními vzory na poli filmové muziky, jako je třeba John Williams, autor hudby k Indiana Jonesovi či Star Wars, nebo Hans Zimmer s hudbou k filmům Gladiator, Počátek, nebo Barman," vysvětluje Jiří Hájek.

Co se pikantních historek z natáčení týká, těch je podle autorky filmu nesčetně. „Vzpomínám si třeba na natáčení v domě plném bezdomovců, náhodné kolemjdoucí s trefnými hláškami, nebo na to, jak představitel šéfa málem vyrazil dveře a s nimi i mě, otevírání flašky cizím páskem od kalhot," listuje pamětí Žaneta Caletková. Ta si však s další cestou snímku nedělá přehnané ambice a snaží se při jejich definování držet spíše při zemi. „Film je pouze amatérským projektem, který sám sebe nebere moc vážně a má být promítán veřejně hlavně proto, aby naše několikaletá snaha měla smysl a sešla se dobrá parta lidí, takže bych neřekla, že s tím máme nějaké velké plány. To vůbec ne. Rádi bychom oslovili každého, kdo se rád zamyslí, a také každého, kdo se rád trochu pobaví a podívá se na něco nového. Dalo by se to shrnout i tak, že film je určen každému, kdo na něj bude zvědavý," říká režisérka se značnou mírou nadsázky. Hned však dodává, že se chce pustit do dalších filmových pokusů. Konec konců po prázdninách začne studovat obor související se scenáristikou.

S autorkami Agroundu se před časem setkal také uherskobrodský producent a režisér filmu Příběh z periferie Karel Hřib. Ten jejich snahu vůbec nehodnotí jako konkurenci. „Vnímám to velice pozitivně a holkám moc fandím. Na jejich film se sice nestihnu podívat při premiéře v Ulitém Kafé, ale doufám, že tu příležitost budu mít jindy," nechal se slyšet Karel Hřib.

A co vzkazují autoři snímku divákům? „Berte film prosím s nadhledem. Jsme rádi za každý upřímně projevený názor. Doufám, že nebudete litovat, že jste se na film přišli podívat," neztrácí optimismus Šárka Plášková.