Hláskují každé slovo, písmena nespojují do slabik, ale učí se jednotlivá písmena, která pak spojují rovnou do slov. Velký důraz je kladený na poslouchání. Psací písmo cvičí až na konci, začínají s velkým tiskacím. „Mnoho dětí, když jde do první třídy, umí se podepsat. Jak? Velkým tiskacím písmem, i proto je genetická metoda přirozenější," myslí si Štěpánka Kachníková, která s metodou do brodské školy přišla.

Loni dostala poprvé ve své kariéře prvňáčky a ještě ze školy věděla o této vyučovací metodě, přednesla ji řediteli a ten souhlasil. Dnes se na škole nejmladší děti ani jinak číst a psát neučí. „Mám dokonce ve třídě chlapce, jehož rodiče tvrdí, že mladší syn umí číst lépe než jeho bratr ve čtvrté třídě," uvedla jednu ze zkušeností kantorka. A podobných má několik, sama si prý následně uvědomila, že v dětství taky četla po hláskách.

Metoda pomohla například i rodině, která se na Slovácko přestěhovala loni z Ameriky, pro angličtinu je totiž spelování přirozené. „Rodiče si genetickou metodu moc chválili, stejně jako ti čeští u dětí jsou navíc rychle vidět pokroky, rádi čtou a učení je baví," prozradila Štěpánka Kachníková. Malí žáčci tak v době, kdy ostatní slabikují Ema má mámu, skutečně čtou. Pomáhají tomu i speciální učebnice, které jsou doplněné osmisměrkami a podobnou zábavnou formou výuky. „Dnes už vidíme, že jsme se při výběru školy nemýlili. Dcera si připadá důležitá, protože genetická metoda přirozeně navazuje na to, co už většina dětí zná při příchodu do první třídy velká tiskací písmena. Má pocit, že to vlastně není nic tak složitého, že číst a psát je přirozené," popsala své pocity Markéta Mentzlová. Má kolem sebe prý několik rodičů, jejichž děti jsou pyšné na to, že umí číst opravdovou knížku, když jejich vrstevníci z jiných škol ještě slabikují.

Genetickou metodu čtení využívají v Uherském Brodě druhým rokem. Děti se učí číst rovnou s porozuměním, to znamená, že to, co čtou, musí dávat smysl. A umí to i zapsat. Mimořádná pozornost je pak v hodinách věnována sluchovému vnímání, zejména sluchové analýze a syntéze.

Štěpánka Kachníková metodu žákům přibližovala jako hru na roboty. Děti slyšely rozložené slovo, například: l e s a nahlas ho vyslovily jako les. „Je zcela přirozené, že některé zpočátku neslyšely nic, nedokázaly si slovo dát dohromady, nebo slyšely něco naprosto odlišného," vzpomněla na loňské začátky brodská učitelka. Dodala, že do Vánoc už děti znaly všechna písmenka velké tiskací abecedy. Přechod k malým tiskacím písmenům byl velmi rychlý, tato fáze netrvala déle než čtrnáct dnů.

Katolická základní škola v Uherském Brodě ještě o prázdninách nevěděla, kde začne letošní výuku. Původně se měla stěhovat do obchodního komplexu Máj, nakonec však zakotvila na základní škole Na Výsluní.