Na to a na vše zajímavé z uplynulých padesáti let se s Burčáky a jejich hosty vzpomínalo 11. června ve zcela zaplněném sále kulturního domu v Míkovicích. „Jedno z prvních – těžko říct vystoupení – začínajících Burčáků se odehrálo na jaře 1966, kdy jsme se rozjaření vraceli z jedné z prvních hraček. Na místě kulturního domu byly zatím jen obvodové zdi. A tak jsme se rozhodli, že budeme první muzika, která v novém kulturáku zahraje," vzpomíná primáš Fanek Ilík. Tři ze zakládající členů (Holmes, Syn a Vinchrt) hrají s kapelou po celou dobu a hráli pochopitelně i v sobotu. A spolu s nimi Zdeněk Hudeček, Luboš Valečka a Jaroslav Valenta.

Jako hosté v programu vystoupili zpěváci a zpěvačky Hanka Vaculová Kučerová, Hana Matulová, Zdena Poláková, Jarmila Hudečková, Miroslav Blaha a Jaroslav Hrbáč, muzikanti Jiří Chovanec a Stanislav Škubal, verbíři Jakub Tomala a Erik Feldvabel, muzika Mladí Burčáci a ženský a mužský sbor z Míkovic.

A bylo na co vzpomínat. Třeba na kamarády, kteří mladé muzikanty podporovali, jako například zpěvák Zdeněk Snopek nebo primášův otec Antoš Ilík, na další do party – klarinetistu Miru Horsáka, cimbalistu Frantu Ilíka – Banána. Výrazně začínající muzice pomohl legendární cimbalista Hradišťanu a pedagog Jaryn Čech a později také budoucí umělecký vedoucí BROLNu Jindřich Hovorka, když trávil vojenské cvičení v Uherském Hradišti a na opušťáky jezdil do Míkovic.

Sedmnáct roků s Burčáky hrával a muzikantsky je vzdělával také cimbalista Jiří Chovanec. Burčáci zprvu doprovázeli i taneční soubor, ale pak se „děvčice povdávaly" a krúžek zanikl. O služby Burčáků však projevily zájem další soubory, které neměly stabilní muziky. A tak hrávali Brozanům, s nimi poprvé vyjeli na Západ, Old Stars Hradišťanu, Ostrožanu, F Studiu Buchlovice, Handrláku, Háječku, Vlčnovjanu… A je třeba podotknout, že tato spolupráce mnohdy iniciovala vznik nových souborových cimbálovek.

Vzpomínalo se i na muzikanty, kteří s Burčáky hráli, například Petr Švehlík ze Šably, Franta Petržela a Luboš Svatoš z Hradišťanu nebo Horymír Sušil z Olšavy. Také jeho syn Hynek si rád s Burčáky zahraje. Výraznou stopu zanechali Burčáci na Mezinárodním folklorním festivalu Strážnice, kde hrají nepřetržitě od roku 1972 při různých příležitostech, ale hlavně pak od roku 1986, kdy stabilně doprovázejí populární Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Za tuto svoji nenahraditelnou aktivitu získali v roce 1992 titul Laureát MFF. Také ve Vlčnově na ně rádi vzpomínají.

Každá muzika se po sobě snaží zanechat stopu v podobě alba, což za bývalého režimu nebylo jednoduché. A tak první CD Na známou notu vzniklo až v roce 1993. Druhým CD si Burčáci splnili svůj sen – natočit písně s erotickou tematikou, vzniklo tak album Pod perinú štyri nožky. Bylo nesmírně úspěšné a dočkalo se i jevištního provedení například na MFF ve Strážnici, v Rožnově nebo na sexuologických konferencích (mimochodem muzika uvažuje o II. díle – potn. aut.). Třetí CD mělo vánoční tematiku a protagonisty byli především Mladí Burčáci a Děcka z Kunovic a čtvrté Zpívání z Míkovic přineslo produkci všech míkovských souborů a sborů. U příležitosti 50. výročí pak Burčáci vydali výběr z nahrávek z let 1971 až 2007 a další CD, zatím s utajeným námětem, se připravuje.

Pochopitelně ne na vše ve vzpomínkách zbyl čas, ne vše také bylo zveřejnitelné. A tak se v závěru programu dostaly ke slovu i manželky muzikantů s básničkou, v níž se mimo jiné říkalo: „Pozvedněte vzhůru sklenky, připijte si na zdraví a vzpomeňte na manželky, ty na vás vždy čekaly. Doma vždycky navařené, pěkně čisto, teplíčko a košile vyžehlené, po obědě kafíčko…". A muzikantům donesly žehlící prkno, žehličku a košile a ti museli ukázat, co by si bez nich počali. Přežili to všichni, a tak mohli přijímat četné gratulace.

Vydán byl také sborník pod názvem Burčáci – 50 let s vámi, který přináší nahlédnutí do historie, bohatou fotodokumentaci a pozdravy čtyřicítky folkloristů, přátel a příznivců. Ze sborníku si na závěr dovolím odcitovat primáše Hradišťanu Jiřího Pavlicu: „Vážení a milí kamarádi Burčáci, vždycky jsem si vážil lidí, kteří dokázali jít po cestě sobě vlastní, lidí vytrvalých, houževnatých a současně pokorných, zkrátka běžců na dlouhou trať. A takovými vy jste, jinak byste nemohli již 50 let s takovou oddaností sloužit lidové písni a rozdávat její krásu ostatním lidem. Máte můj obdiv, ať vám to ještě dlouho vydrží." S radostí se k tomuto přání přidáváme.

Autor: Miroslav Potyka