Jde ve šlépějích svého již nežijícího otce Františka, který se jako kunovická legenda zapsal do podvědomí všech milovníků folkloru.
„Můj otec byl významnou osobností folklorního dění a aktivit v Kunovicích. Tančil, zpíval a hrál na housle ve slováckém krúžku. Od roku 1947 se stal prvním cimbalistou v Kunovicích a také jedním z prvních na Hradišťsku. Za svůj zpěv získal nejvyšší ocenění, a to vítězství v amatérské soutěži lidových zpěváků O slovácký koštéř,“ zavzpomínal na svého otce Hráček.
On sám ve svých patnácti letech začínal jako tanečník ve slováckém krúžku Kunovjan. Po absolvování základní vojenské služby se opět vrátil k tanci, ale tentokrát do staroměstského souboru Dolina. Po celou dobu pilně cvičil hru na oblíbený cimbál.
„Učil jsem se tóny jen podle sluchu a s pomocí svého otce. Byl jsem, jak se lidově říká, samouk. Mé úsilí a vytrvalost přinesly vytoužené ovoce a od roku 1979 jsem se naplno věnoval pouze hraní. Deset let jsem usedal s paličkami v ruce v cimbálové muzice Dolina. Už to bude pomalu pětatřicet let, co jsem cimbálu věrný,“ vzpomíná na své začátky muzikant.
Nehraje však jen pro vlastní potěšení. S cimbálovkou procestovali celou republiku a navštívili většinu evropských států, kde účinkovali na desítkách zahraničních festivalů. Častými hosty jsou také na oslavách v celém regionu. Vystupují na místních hodech a jízdě králů nebo akcích města, kde rozdávají radost lidovou písničkou.
Dynastie Hráčků se ale rozrůstá dál. Jablko nepadlo daleko od stromu, a tak patnáctiletý, talentovaný a nadějný cimbalista, syn Kamil, stejně jako jeho otec a děda, přebírá muzikantskou štafetu.
„Muzika je moje velká láska. Jsem rád, že se v naší rodině stala tradicí. Mým posláním je teď podporovat svého syna a předávat mu zkušenosti stejně tak, jak to dělal můj otec. Jestli se na nás z hudebního nebe dívá, určitě je spokojený,“ nostalgicky končí Jiří Hráček.
