V druholigových bojích totiž tento celek hodně dlouho tápal v sestupových vodách. Po podzimní části, kdy velké zklamání přineslo nejen účinkování trenéra Jurkemika, ale také hra posil Bergra s Psohlavcem, nebylo divu, že přišel velký třesk. Letecký den nastal nejen v řadách funkcionářských, ale také hráčských.

Nový trenér Mazura přinesl do mužstva novou atmosféru, a také několik nových hráčů. Jenže ani tentokrát zde nescházela zklamání, zvláště pak z výkonů kanonýra Holuba, či předpokládaného lídra mužstva, francouze Haniho. Je pravdou, že mužstvo na jaře ve třinácti zápasech jen dvakrát prohrálo, ale je taky pravdou, že sedmkrát hrálo nerozhodně a na své konto si připsalo pouhé čtyři výhry. Stejné čtyři výhry totiž získal na podzim také „neúspěšný“ trenér Jurkemik.

Po podzimu mělo Slovácko 17 bodů, ale v jarní části jich získalo jen o dva více. Ve prospěch trenéra Mazury hovoří snad jen to, že na podzim se hrálo 16 zápasů a na jaře zatím jen třináct. Ten poslední s Opavou na mužstvo teprve čeká. Jarní reputaci Mazurových borců tak především zachraňovaly pohárové výsledky, kdy na kontě Slovácka skončily prvoligové celky Brna, Kladna, Baníku i mistrovské Slavie Praha.

V mužstvu byla skvělá obrana na čele se zkušenými hráči Němčickým (32 let), Formánkem (34) a Randou (35), avšak záložní řada, a také útočné hroty příliš radosti nepřinesly. Ve 13 zápasech deset branek, no nic moc, teda spíš nic než moc. Jenže taková bilance se dala očekávat již po jarní přípravě, kdy mužstvo ve 12 zápasech vstřelilo jen 8 branek. Inu český fotbal se tak hraje.

Tento názor přiznal po pondělním exhibičním zápase i bývalý trenér Slovácka Stanislav Levý. Všichni trenéři prý hrají hlavně na to branku nedostat, protože taková bilance zajišťuje remízu, která je v podstatě dobrým výsledkem. Pokud totiž mužstvo třeba ve třech zápasech po sobě prohraje, pak se trenérské křeslo již začíná pomalu klátit. A kdo by chtěl být neúspěšným a odvolaným trenérem? Proto také většina mužstev hraje hlavně na obranu s rozestavením 4 – 5 – 1. Pak se nelze divit tomu, že například Slovácko na jaře hrálo 4x 0:0, 3x 1:1, 2x 1:0, a také 0:1. A když použijeme matematické mluvy, tak na každou branku museli diváci čekat 99 minut. A pak se říká, že branky jsou kořením fotbalu. Chlapci, z vás by asi babky kořenářky moc radosti neměly.

Snad právě proto mohli být potěšeni ti fanoušci, kteří se přišli v pondělní podvečer podívat na setkání fotbalových legend, ve kterém se střetli bývalí hráči 1.FC Synot a 1.FC Slovácko. Tam za 70 minut, protože se hrálo jen 2x35 minut, viděli branek deset, což znamená co 7 minut, to branka. Hrál se sice fotbal, při kterém se hráči pohybovali stejnou rychlosti jako Josef Pribilinec při svém triumfu v chůzi na olympiádě v Soulu v roce 1988, ale přesto se bylo na co dívat.

Takovou sestavu, jakou koučoval Stanislav Levý, by mu jistě záviděl mnohý ligový trenér. Drobisz, Formánek, Pavlík, Švejnoha, Rajnoch, Polách, Petržela nebo Němčický, tak to byla síla. „S tímto mužstvem bych hrál určitě do pátého místa v 1. lize, o tom nemusíte pochybovat,“ pochvaloval si Levý svůj mančaft.

Na druhé straně trenér František Komňacký měl sice o něco starší mužstvo, ale zase v záloze mu hrál Miroslav Hlahůlek a ten, jak je známo, prohrávat nechce ani v „sranda mači“. Jeho spoluhráči Kowalík, Soldán, Faldyna, Vajda, Meduna nebo Činčala, tak museli hrát naplno a nerozhodný výsledek 5:5 se dostavil. Podívání to bylo pěkné. Oč pěknější by však bylo, kdyby se při této příležitosti mohl slavit i postup do prvoligové společnosti.

Ale nakonec… vždyť je to jen fotbal, hlavně, že jsme zdraví.

Vojtěch Johaník