Nač slavit jen kulatá výročí, když jedenadvacet je také důvod k radosti, třebaže trochu po americku. Návštěvníci koncertního programu s názvem Jukebox si mohli tři hodiny vybírat písničky dle vlastního gusta. Zazněly důvěrně známé „rádiovky“ i prachem zapadlé staré songy. Každá písnička stála symbolických pět korun, za něž se jim uklonil prastarý andělíček. I pro něj byl koncert v Hradišti netradiční. Byl totiž poslední. V těchto dnech už se totiž vrací zpět do kostela, kam patří, kde jej čeká tradiční období adventu. Nejen o něm, ale také o programu, publiku či dobrých a špatných písničkách si s námi popovídal člen kapely Milan Nytra.

Jak vás napadl jukebox?

Jukebox vznikl proto, že Radek Pastrňák je lenoch a nechce psát pořadí skladeb. A krom toho ještě nenávidí svoje písničky. Tak vznikl geniální nápad, jak to hodit na někoho jiného.V jukeboxu si lidi skladby i pořadí vybírají sami a je to příjemné, protože si můžou tempo diktovat podle toho, jak se kdo dostane k pokladničce. Prozatím s tím máme dobré zkušenosti, i když je to dost dlouhé a náročné. Hlavně pro diváky. Musí nás poslouchat tři hodiny! Když do toho jdou, myslí si, že to bude hodina a půl, maximálně dvě, a ono to má tři hodinové třetiny. Je to jako hokejový zápas.

Určitě existují méně či více oblíbené skladby. Která u fanoušků vede?

Je to jedna jedna. Není tam favorit. Po tom, co máme za sebou asi dvacet koncertů, na body tam není žádný vítěz. Je to rovnoměrné. Teda kromě posledních desek. Tam je toho výrazně méně. Ale desky z devadesátých let jsou velice vyvážené, vážně. Nenašel bych tam vítěze. Možná až na píseň Bílý kvítku rozkvétáš, ta běží skoro každý koncert. (smích)

Dostal vás už nějaký fanoušek, když si přál zahrát písničku, na kterou jste jen matně vzpomínali?

Pokaždé se nějak stane, že se vytáhne karta, kterou nikdo dlouho nedržel v ruce. A je to pak taková naše zkouška před diváky.

A najde se písnička, které máte vy sami plné zuby?

Jo, těch je hodně. František, samozřejmě, toho moc nemáme rádi, ale ten naštěstí není tak exponovaný. Na většině koncertů sice nechybí, ale nemusí být vždycky. Jsou tam i jiné, například Ruka, tu máme rádi, hrajeme ji často, ale ani ona nevede nad ostatními. Je to velice rovnoměrné a my jsme za to vděční, protože se tak dostane i na písničky, které jsme téměř nikdy před živým publikem nehráli. Alespoň si je tak lidi poslechnou naživo.

Neodmyslitelnou součástí jukeboxu je speciální kasička s andělíčkem. Jak jste k ní přišli?

Je vypůjčená z ostravského kostela Svatého spasitele od pana faráře Františka, který je Radkovým dobrým kamarádem. Když jsme přehodnocovali nápady, jakým způsobem jukebox obhospodařovat, toto nám přišlo nejlepší.