Po roce se tito umělci z Východu vrátili s novým programem do Zlína a opět zaplnili sportovní halu Novesta.
Nikdy dřív jsem neměla možnost Yamato vidět. Když zadáte do internetového vyhledávače název souboru, vyjedou vám desítky odkazů. A většinou v nich najdete na mladé hudebníky ohlasy, které jsou plné superlativů a chválou rozhodně nešetří. Proto jsem na páteční koncert šla s notnou dávkou zvědavosti, ale zároveň ve mně bylo i trochu té nedůvěry. Přeci jen – dvě hodiny poslouchat bubny?
Po prvním, asi desetiminutovém setu mi bylo jasné, že se nudit rozhodně nebudu. Dech beroucí sehranost celého týmu, naprostá symbióza a preciznost. Věřili byste, že deset lidí dokáže bubnovat jako jedna osoba? Chvílemi vyluzovali na nástroje tak tiché zvuky, že zněly jako padající jarní déšť. Vzápětí pak rozpoutali nečekanou letní bouři se vším, co k ní patří.
Co mne ale nejvíc překvapilo, nebyl nevšední hudební zážitek, který se, s ohledem k dříve zmiňovaným ohlasům, dal předpokládat. O Japoncích se říká, že jsou nesmírně pracovití, milí, navzájem si projevují úctu, ale jsou také zdrženliví. Proto se mi údivem málem otevřela ústa, když zaplněnou halu začali účinkující bavit.
Dívky se při bubnování snažily trumfnout mladé muže a musím říct, že jim byly rovnocennými partnerkami. Na jeviště soupeři přiváželi větší a větší nástroje, až poslední slovo měla drobná dívka, která na pódium za asistence ještě jedné kolegyně dotlačila obrovský buben. Sama by se do jeho útrob vlezla hned několikrát. Paličky, přesněji palice, byly stejně velké jako její paže a umělkyně ukázala, co všechno s tímto gigantickým instrumentem dokáže.
Finále bylo velkolepé. Yamato si za své představení vysloužilo několikaminutový standing ovation. A já? Když zadáte do internetového vyhledávače slovo Yamato, vyjedou vám desítky odkazů, které jsou plné superlativů. A dnes je jich ještě o jeden víc…
