Abychom si mohli v klidu povyprávět, museli jsme sestoupit do suterénu místního kulturního domu. Shodou okolností do místnosti, kde zkouší kapely Amöbia, Chaos in Head a kdysi také Dagnes. V rohu stojící bicí soupravy Bendeho hned zaujaly, a než jsme se pustili do otázek, se zájmem si je prohlédl. Pak už se usadil do jednoho z postarších křesel u stěny a bez hvězdných manýrů odpovídal na všechny mé dotazy.
Pocházíte z moravského Újezdu u Rosic, v roli zpěváka se ale pohybujete po celé republice. Cítíte se víc Moravanem, nebo Čechem?
Cítím se a vždycky jsem se cítil Moravanem, protože z jižní Moravy pocházím. Teď bydlím taky na Moravě, i když severní. Vzal jsem si totiž ženu z Ostravy, a proto jsme se tam přestěhovali.
Jak jste si na Ostravu zvykl?
Docela dobře. Je to totiž docela kulturní město, hlavně co se klubů týká. Ostrava totiž stále jede v různých jam sessionech, což v takové míře nejde říct ani o Brnu či Praze.
Býváte poměrně častým hostem na velehradských open air koncertech lidí dobré vůle, kde jste vystupoval snad už čtyřikrát. Je tamní dvacetitisícové publikum největší posluchačskou kulisou, která vám kdy naslouchala?
Když pátrám v paměti, tak určitě ano.
Jste věřící?
Nejsem klasický věřící. Já věřím v takového nějakého svého boha, ale že bych chodil každou neděli do kostela, tak to určitě ne. Můj kamarád je převor z břevnovského kláštera v Praze Prokop Siostrzonek, s kterým debatuji a docela často se scházíme.
Jaký máte k Velehradu vztah?
Na mě tam dýchá historie. Já mám rád místa, kde se něco závažného událo, a ten Velehrad v sobě právě takového ducha má. A koneckonců jsem se tam u Konventního rybníka v roce 2008 i oženil.
Běžně vystupujete na farních plesech, nebo to vystoupení v Dolním Němčí je výjimkou?
Já myslím, že to je úplně jedno, jestli je to farní ples nebo třeba ples gymnázia. Jsou to plesy jako každý jiný, kam se lidi chodí bavit. Vím, že v tomto kraji žijí silně věřící lidé, takže se vůbec nedivím tomu, že tady takové plesy jsou. Já například vystupuji s cimbálovou muzikou Grajcar z Dolních Bojanovic, což je na Hodonínsku, a oni přijíždějí v neděli vždycky na koncert později, protože jsou samozřejmě v kostele…
Zpíváte všude, kam vás pozvou, nebo existují i důvody, kvůli nimž byste nevystoupil?
V zásadě nevystupuji na akcích politického charakteru, na předvolebních kampaních. V uplynulých šesti letech jsem měl tisíce nabídek, ale všechny jsem s díky odmítl, protože si nemyslím, že bych měl svoji hudbu spojovat s nějakou politickou stranou.
Jaké nyní panuje v šoubyznysu ovzduší, nezasáhla ho v době ekonomické krize třeba krize vztahová?
To určitě ne. Každý má okruh muzikantů, se kterými si padne do noty, s někým víc a s někým míň. Já osobně jsem zatím nepotkal nikoho, s kým by byl nějaký problém. Zářným příkladem je Karel Gott, jehož hudba není zrovna mým šálkem kávy, ale on je takový pracant i ve svých letech, že s ním je spolupráce parádní. A on i ke mně a ostatním zpěvákům a zpěvačkám vystupuje hezky a s pokorou. Až z toho vyšlo to, že mu teď píšu píseň.
