Osazenstvo všech věkových kategorií, ale zejména z řad seniorů, se dočkalo také Grygarova vzpomínání na válečnou dobu, kdy na několik týdnů získal azyl právě ve Vlčnově. Pikantní byla také astronomova historka, jak se tehdy fotil ve vlčnovském kroji (stojí vlevo vedle své maminky). Zmiňovaný snímek nakonec promítl na plátno, na němž se do té chvíle objevovaly pouze obrázky hvězd. Osmiletý Grygar je na fotce zvěčněný spolu se svojí maminkou a mladší sestrou. Přednášku odlehčila také vystoupení místního dětského souboru Čerešničky a mažoretek Emča. K tanci i poslechu hrála dechová hudba Vlčnovjané. Těsně před přednáškou poskytl Jiří Grygar Slováckému deníku rozhovor, v němž osvětluje nejen svoji návštěvu Vlčnova v dětství, ale hovoří také o svých pozdějších návratech na Slovácko.

Váš osobní vztah k Vlčnovu pochází z období druhé světové války, kdy jste tam přicestoval k příbuznému odsunutému ze Slezska. Jaké vzpomínky na tuto návštěvu vám zůstaly v paměti?

Už žádné. Už je to pryč. To jsem byl hodně malý. Bylo to v roce 1944 a já jsem měl tehdy osm let.

Co vašemu příjezdu do Vlčnova na konci války předcházelo?

Ono to bylo tak, že můj otec byl tehdy v tom roce 1944 totálně nasazený v Německu, takže jsme s mámou a mojí mladší sestrou zůstali sami a právě tehdy nás do Vlčnova pozval strýc František Indra. Ten sice z Vlčnova pocházel, ale odsunuli ho tam ze Slezska.

Na jedné ze svých fotek z té doby jste ve vlčnovském kroji, jak vlastně vznikla?

Pamatuji si už jen na to, jak mě do toho kroje navlékali a jak jsem nechtěl, ale potom, když jsem se do něj dostal, tak se mi to zase líbilo, protože to byl hezký kroj.

Jak dlouho jste se ve Vlčnově zdrželi?

Bylo to o prázdninách, protože ve školním roce by to nešlo, a zdrželi jsme se asi tři týdny.

Byl jste někdy ve Vlčnově na jízdě králů?

Nebyl. Moje potíž je většinou v tom, že se jedná o akci v květnu a já v té době většinou cárám někde po světě. Proto mně to zatím nevyšlo, i když jsem o tom už vícekrát uvažoval.

A jak to vidíte letos ?

Ani v tomto roce vlčnovskou jízdu králů nestihnu. Snad někdy příště.

Jak na vás působí Vlčnov a celé Slovácko v současné podobě? V čem je podle vás ten kontrast ve srovnání s minulostí největší?

Pochopitelně ten první zážitek z válečné doby je velice zastřený. Vybavují se mi šedivé a smutné obrazy, doba plná náletů, období pro dítě poměrně depresivní. Navíc za války to bylo i s jízdou králů velmi omezené, protože Němci pořád truchlili, když tu válku pořád prohrávali. Později jsem se tam zajel podívat, abych si tu vzpomínku ze 40. let obnovil, ale musím přiznat, že jsem to tam už nepoznal. Tou novou výstavbou se totiž Vlčnov obrovsky změnil. Dnes je to výstavní obec, zatímco tehdy to byla spíše jen taková docela chudobná vesnice.

V rámci vašich cyklistických výjezdů jste se ale na Slovácko dostal několikrát…

Ano, o prázdninách my hvězdáři totiž pořádáme takové cyklistické jízdy, takže i Vlčnovem jsme několikrát projížděli na cestě z uherskobrodské hvězdárny. Moje největší novodobá návštěva Vlčnova se uskutečnila v roce 2001. To jsme tam s inženýrem Veselým přivezli astronauty Cernana, Blahu a našeho Pelčáka.