Obvykle autoři obrazů vypisují do svého curriculum vitae co všechno vystudovali, kdo je učil malovat, čeho ve svém životě dosáhli. Životopis Antonína Zavadila je ale velice stručný. K jeho napsání by stačil kousek papíru, který by se dal složit do krabičky od zápalek.

„Narodil jsem se 12.června 1925. Po skončení základní školy jsem musel jít pracovat. Prostě, byl jsem dělníkem, později parťákem v jednom zlínském průmyslovém stavebním podniku,“ netají svoje pracovní zařazení Zavadil.

Malířské vnímání se u něho začalo projevovat už ve školních škamnech. „Tenkrát jsem maloval obrázky obyčejnou tužkou. Teprve při výkonu základní vojenské služby se moje tvorba posunula o kousek dál. Na rotě se mnou byli dva vojáci, kteří malovali olejovými barvami a nabádali mě k tomu, abych to také zkusil,“ vzpomíná Zavadil, kterého olejové barvy, paleta a štětce dodnes nezradily a on nezradil je.

„Malovat mě neučil žádný kantor ani umělec. Musel jsem se krůček po krůčku technikou olejomalby, krátce i pastelu, prokousávat sám. Pravda, navzdory píli a pracovitosti jsem se dočkal nejednoho zklamání, kritiky, ale i pochvaly a povzbuzení,“ říká velehradský malíř-samouk, který kráčel svou cestou.

Za pětašedesát let namaloval olejem hodně obrazů. Vedle motivů z přírody a poutního Velehradu maluje i motivy náboženské a často je slučuje. „Těšil jsem se vždycky z toho, když se obrázek členům naší početné rodiny líbil. Desítky olejomaleb zdobí jejich byty, ale kde skončily portréty mých kamarádů a spolupracovníků, které jsem zvěčnil pastelem, to netuším. Možná je mají někde schované, nebo skončily v odpadkovém koši,“ říká s šibalským úsměvem Zavadil, při jehož tvorbě byla pro něj vzorem příroda i jeho srdce.

V průběhu šedesáti let vytvořil spousty obrazů. „Řekl bych, že jich bylo možná několik stovek. Nikdy jsem si nevedl o své tvorbě žádnou evidenci. Já byl spíš těžce pracujícím dělníkem a ve svém volném čase člověkem, který se věnoval barvám, paletě, plátnům a štětcům,“ vyznává se z lásky ke svému koníčku pětaosmdesátiletý Velehraďan. Jen málo jeho spoluobčanů o něm ví, že je tvůrcem obrazu Betléma o rozměrech pětkrát tři metry, pod nímž jsou od sedmdesátých let minulého století, vždycky na přelomu roků, schouleny jesličky s Ježíškem, svatou rodinou a darovníky.


„Jsem rád, že jsem si v průběhu let vypracoval svůj malířský rukopis, který je nezaměnitelný a možná nenapodobitelný. V každém případě mě malování navzdory mému věku těší a dělá mi radost,“ konstatuje Antonín Zavadil.