Rodák ze severní Moravy organizuje koňské tábory sám, má rád zavedený řád, který prospívá koním i dětem, kromě práce kolem koní se snaží dětem vymýšlet hry a zábavu, aby si mohly vypěstovat zdravý a láskyplný vztah nejen ke koním, ale také se v dnešní době naučily lépe komunikovat mezi sebou.
Jak dlouho už pořádáte koňské tábory?
Tábory pořádám už sedmnáct let, vlastně od doby, kdy tady mám tento ranč, předtím jsem měl koně na severní Moravě.
Jaký je program tábora?
Myslím si, že program je docela bohatý, vzhledem k velkému počtu koní a dětí, práci u koní se dětem snažím vyvažovat zábavou, děláme různé soutěže, děti hrají hry, některé si samy vymýšlejí. Hlavně se ale snažíme, aby děti každý den strávily alespoň dvě až tři hodiny v sedle.
Na jaká zvířata tady krom koní mohou táborníci narazit?
Kromě koní tady mám ještě lamy, kozy, psy, osly a poníky, chodí tu i pár koček. Jednou za čas nakoupím třeba slepice, tak aby v létě městské děti viděly, jak takové zvíře vypadá, někdy zase vypočítávám připuštění prasnice, aby si děcka mohla hrát s malým prasátkem. Snažím se to obměňovat a přibližovat tak dětem život na venkově. Já jsem vyrostl v zemědělské rodině, mezi zvířaty a myslím, že je velká škoda, že některé dnešní děti nikdy neviděly hospodářská zvířata na živo.
Máte vypozorováno, jaké děti jezdí na koňské tábory?
Liší se to. Jsou tady děti, které pro koně takřka dýchají, jsou to srdcaři, kteří vědí, že koně jsou především spousta práce a vyjížďky jsou spíše odměnou, jsou tady ovšem ale i takoví, pro které je to spíše módní záležitost, nechtějí se starat nebo to prostě neumějí. Viděl jsem i takové, kteří při zametání tlačí smeták před sebou, neumějí se té práce chytit a nechtějí se ušpinit.
Vzpomněl byste si za celou dobu táborů na nějaký bizarní zážitek?
Asi by to byl zážitek z vyjížďky, kdy skupinu uzavírala jedna z nejzdatnějších jezdkyň skupiny. Její kůň se lekl vykopnutí koně před ním, uskočil a dívka při tom kopla nohou do stromu, zlomila si stehenní kost. Když ji záchranáři nakládali do vrtulníku a zakrývali ji, aby neviděla vzlet, začala křičet, ať ji nezakrývají, že z toho taky něco chce mít. Brala to neuvěřitelně sportovně a dokonce se chlubila první zlomeninou. Ještě ani nemá vyplacené pojištění z toho úrazu, ale letos s námi chce jet na putovní tábor.
Máte na ranči nějakého zvířecího maskota?
Dá se to tak říct. Můj osel obskočil poničku a narodila se malá mula. Ten kříženec je i líbivý, hlavně je hodně chytrý. Je jediný, který dokáže z místa přeskočit přes metr vysoké dveře boxu nebo se dostat přes elektrický ohradník. Škube sebou, ale ven se dostane. Je to takový tvrdohlavý mazel, děti ho mají rády a těší se na jeho vylomeniny.
Související Koňský tábor přináší velkou romantiku, ale také hodně dřiny
Autor: Lucie Martináková
