Než ale začne zpívat, dá si malého ferneta (na hlasivky…). A po souborové hymně (a po gratulacích) zazní jeho stále mladistvý a nezaměnitelný hlas. (To už s červeným…)

Narodil se 13. srpna 1926 v Uherském Hradišti, ale již dlouho žije ve Starém Městě. Jeho životní cesta byla zajímavá a rozhodně ne jednoduchá. V rodném městě vystudoval Obchodní akademii, v Praze pak začal navštěvovat Vysokou školu politicko-sociální.

Ta však byla po roce „transformována“ na jakousi vysokou školu KSČ, a tak Jan ústav opustil. Po návratu do Uherského Hradiště pracoval v MESITu v propagačním oddělení, odkud byl později z politických důvodu potrestán převedením do slévárny. Ale to poněkud předbíháme…

Jaké byly životní cesty Jana Vančury muzikanta a zpěváka: jako muzikant začal ve Slovácké filharmonii, kam ho koncem války přivedl dirigent Oldřich Halma. K tomu se váže jedna zajímavost – houslistů bylo dost, a tak se Jan musel přeškolit na violu.

K cimbálovce se poprvé dostal v Sadech, kde muziku založil jeho nadřízený z MESITu Zdeněk Macháček. Brzy ho ovšem počátkem 50. let minulého století „přetáhli“ do Hradišťanu a do Slovácké búdy primáš Jaryn Staněk a klarinetista Otyn Horký. Hrál na basu v cimbálové muzice souboru a také zpíval…

Až do roku 1971, kdy spolu s výše uvedenými dostal od OV KSČ zákaz. V této souvislosti je třeba vzpomenout ještě jednu věc – Vančura externě spolupracoval s Okresním studiem rozhlasu po drátě, které tehdy vedl herec Slováckého divadla František Malšovský. V srpnu i po srpnu 68 tajně natáčeli a vysílali, což nemohlo časem zůstat bez odezvy…

Po zákazu pak Jan Vančura spolupracoval s Hradišťanem již jenom v maskách a kostýmech jako souborový Mikuláš a při pochovávání basy - nezapomenutelný farář. Ale také učil děti v hudebních kurzech v Osvětimanech a Boršicích.

V roce l983 po pohřbu klarinetisty Hradišťanu Otyna Horkého se bývalí hudci Hradišťanu sešli ve Slovácké búdě a pak se začali scházet pravidelně jednou za 14 dní v čele s primášem Františkem Hamadou. Postupně se k nim přidávali další muzikanti a vznikli Hudci Pondělníci.

Vančura s nimi dlouho hrával na basu, nyní stále zpívá. Podílel se na třech albech Pondělníků: „František Hamada a přátelé“ (2000), „Hudci Pondělníci Janu Vančurovi k 85. narozeninám“ (2011) a „Hudci Pondělníci na Žižkov a zase zpět“ (2013). A určitě by se v repertoáru nestárnoucího zpěváka našel materiál i pro další album… Takže – hodně zdraví a hodně hezkých písniček. (avP)

Autor: Miroslav Potyka