Letošní léto může vypadat jako jedno velké teplotní maximum. Jen za posledních 30 dní padlo historických nejvyšších teplot po celém světě 5940. A lidé se začínají bát o své zdraví. Loňské vlny veder podle deníku The New York Times v Evropě zabily 61 tisíc lidí. A letošní léto je ještě horší.
„Zdá se, že letošní rok by mohl překonat rekordy,“ řekl deníku The Guardian odborník na environmentální zdraví Gregory Wellenius. Jedním z řešení, jak uniknout vedru, by podle odborníků mohl být život pod zemí.
Australané jsou napřed již celé generace
Zatímco někteří lidé o problému stále jen spekulují a plánují, jiní už vzali řešení do vlastních rukou. V jihoaustralském městě Coober Pedy, kde lidé po generace těží opál, využívá podzemního bydlení až 60 procent obyvatel, uvedl server ScienceAlert.
Samotný název vesnice naznačuje, že tímto způsobem lidé žijí již dlouhá léta. Pochází z domorodého kupa piti, což v překladu znamená bílý muž v díře.
Do děr Australany zahnaly právě extrémní teploty, které v létě stoupají až na 52 stupňů Celsia, zatímco v zimě klesají na 2 stupně. Podzemí jim ovšem umožňuje celoročně žít ve 23 stupních.
Jak bude takový domek pod zemí vypadat záleží jen na tom, kolik práce do něj lidé dají. Sami si je totiž kopou. Stejná je jen minimální hloubka, která musí být 2,5 metru, aby jim střecha nespadla na hlavu.
Pro stavbu nyní většinou využívají větší moderní techniky, ale stále existují případy, kdy si lidé dům vyhloubí i ručně. Protože jsou stěny jejich domovů z pískovce a jílu, je velmi jednoduché si udělat pokoj navíc. Někteří si dokonce kopou i podzemní bazény.
Pod zem se lidé ukrývali už 2000 let před naším letopočtem
Lidé se do podzemí uchylovali už podstatně dříve než Jihoaustralané. Důkaz jedné takové komunity našel v roce 1963 nejmenovaný Turek, když se snažil zjistit, kam mu ve sklepě utíkají kuřata. Při prohlížení zdi našel rozsáhlé bludiště podzemních tunelů ztraceného města Derinkuyu.
Osmnáctipatrová síť tunelů, kterou Turci vybudovali už 2000 let před naším letopočtem, sahá 76 metrů hluboko a světlo a čerstvý vzduch do labyrintu přivádí 15 tisíc šachet. Derinkuyu dokázalo ubytovat 20 tisíc lidí, kteří v něm měli vše, co potřebují k životu od kostelů, stájí a skladů až po rodinné domy.
Odborníci předpokládají, že město lidé využívali po tisíce let jako úkryt před válkami. Opustili ho až ve dvacátých letech 20. století. Neboť je v tunelech stálá teplota 13 stupňů Celsia, některé jeho části lidé dodnes používají pro uchování ovoce a zeleniny.
Spása lidstva, nebo čekající peklo?
Ačkoliv většině lidí nevadí na krátkou dobu pobývat pod povrchem země, trvalý život v tunelech by byl pro člověka těžký.
„Nepatříme tam… Biologicky, fyziologicky naše těla prostě nejsou uzpůsobena pro život pod zemí,“ řekl Will Hunt serveru LiveScience. Hunt se podrobně zabývá vztahem člověka a podzemí a je také autorem knihy Underground: A Human History of the Worlds Beneath Our Feet (Lidské dějiny světa pod našima nohama).
Aby bylo podzemní prostředí pro lidi přijatelné, musí být bezpečné, mít dobré větrání, poskytovat pocit propojení se světem nahoře a hlavně mít dostatek přirozeného světla. Nedávná studie totiž ukázala, že lidé, kteří žijí v podzemí příliš dlouho bez denního světla, mají narušený cirkadiánní rytmus, což vede ke mnoha zdravotním potížím. V důsledku toho mohou například spát až 30 hodin v kuse, informoval server ScienceAlert.
Další riziko představují bleskové záplavy. Jsou obzvláště znepokojivé, neboť změna klimatu přinese více extrémního počasí, uvedl americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) na svých stránkách.
Vzor pro budoucnost lidstva
Ideální spojení podzemí a povrchu je v současnosti možné vidět v kanadském Montrealu, kde se nachází přes 32 kilometrů dlouhé podzemní město RÉSO. Komplex propojuje budovy tak, aby se lidé mohli během dne vyhnout venkovním teplotám pod bodem mrazu.
V prostoru pod povrchem se nachází celá městská část. Lidé tam chodí pracovat do kanceláří, nakupovat do obchodů, přespávat do hotelů a děti tam dokonce i do školy. Celý komplex se přitom přirozeně prolíná s nadzemní částí.
O stavění do hloubky místo do výšky přemýšlí i odborníci řešící rekordní teploty v Singapuru. „Reálně se do podzemí brzy dostaneme. Nejpozději do 30 let bude více podzemních pracovních prostředí i zábavních podniků,“ řekla Eun Hee Lee z Nottinghamské univerzity v Malajsii, která se zabývá psychologií pobytu v podzemí.
