Podle nedávno zveřejněné studie je častější, že podobné sluchové vjemy mají lidé spíše v dětství. Nezřídka se však specifické sluchové halucinace mohou objevovat i v dospělosti. Výzkum se právě tímto tématem nezabývá nijak nahodile. Do budoucna by mohl pomoci lépe porozumět nepříjemným „slyšinám“, jež doprovázejí nejrůznější psychická onemocnění, mezi než patří třeba schizofrenie.
Lidé, kteří slyší mrtvé, se dělí do dvou skupin - jedni říkají, že zažívají i další spiritualistické vjemy, druzí mívají psychiatrická onemocnění. „Spiritualisté mají tendenci hlásit neobvyklé sluchové zážitky, které jsou pozitivní, začínají v raném věku a často jsou schopni je ovládat," vysvětlil psycholog Peter Moseley z Northumbrijské univerzity ve Velké Británii. Sluchové vjemy lidí s diagnostikovaným psychickým onemocněním jsou však podle Moseleyho nekontrolovatelné a pro ty, kteří jimi trpí, také velmi stresující.
Spiritualisté vs. veřejnost
Moseley spolu s kolegou psychologem Adamem Powellem z britské Durhamské univerzity zkoumali 65 spiritualistů, kteří mají zkušenosti s hlasy zemřelých a 143 „obyčejných“ lidí, kteří podobnou zkušenost neměli, aby zjistili, co odlišuje spiritualisty od široké veřejnosti.
Skoro 45 procent (44,6) spiritualistů uvedlo, že hlasy slyší denně a první takovou zkušenost měli v raném věku. Většina pak tvrdila, že hlasy slyší uvnitř své hlavy. Necelých 32 procent (31,7) však říkalo, že hlasy byly i vnější. Ve srovnání s běžnou populací spiritualisté také mnohem častěji věřili v paranormální jevy a zřídka kdy je zajímalo, co si o nich myslí okolí. V běžné populaci pak výzkumnící zjistili jen malou nebo žádnou náchylnost ke sluchovým halucinacím.
Víra v parnormální jevy
Podle vědců to, že lidé slyší hlasy mrtvých nebude způsobeno tlakem vrstevníků nebo vírou v paranormální jevy. Tito jedinci obvykle přijímají spiritualismus právě kvůli své osobní zkušenosti.
„Účastníkům našeho výzkumu se zdá, že principy spiritualismu dávají smysl jak pro mimořádné zážitky z dětství, tak i pro časté sluchové jevy, které zažívají,“ vysvětlil Adam Powell s tím, že důvodem, proč lidé něco podobného slyší, není pouze víra v to, že by mohli kontaktovat zemřelé, když se budou opravdu snažit.
Tým výzkumníků došel prozatím k závěru, že by v další práci měl prozkoumat různé kulturní kontexty účastníků experimentu, aby lépe porozuměl vztahu mezi pohlcením, vírou a zvláštním duchovním zážitkem, který by se dal pojmenovat jako „šeptání duchů do ucha“.
