Kurátorem výstavy je numismatik Moravského zemského muzea v Brně Jan Šmerda, kterého jsme se zeptali na podrobnosti.

Co všechno návštěvníci na výstavě uvidí?

Výstavní kolekce obsahuje přibližně osmdesát kusů středověkých zlatých mincí z různých zemí Evropy, včetně zemí našich. Ty mince dokumentují počátky středověkých zlatých ražeb v Evropě a jsou zastoupeny vždy jedním, maximálně dvěma kusy. Návštěvník tedy uvidí, jak vypadal islámský dinár nebo byzantské platidlo histamenon. Zastoupeny budou také tary, což bylo platidlo, které razili normanští vévodové na Sicílii, napodobující islámské zlaté mince, anebo augustális, zlatá mince, která vycházela z byzantských zlatých mincí a kterou začal razit sicilský král Fridrich, známý jako autor Zlaté buly sicilské. Kolem poloviny 13. století se nám v Evropě najednou objevuje mince z čistého zlata, kterou razili Florenťané.
Tato mince – florén – velmi rychle ovládla peněžní oběh ve zlatě. V 80. letech se pak objevuje podobná zlatá mince o stejné váze a ryzosti. Začala se razit v Benátkách a její obliba velice rychle rostla – byl to zlatý dukát.
Výstava se však nesoustřeďuje jenom na střední Evropu; zhlédnem na ní zlaté mince z alpských zemí a z Německa, kde byl v oblibě zlatý rýnský, zastoupeny budou ražby španělské, portugalské, italské a další. Takovou tou třešinkou na dortu budou ukázky krásných gotických zlatých ražeb z Francie a z Anglie.

Jsou zastoupeny i ražby z našich zemí?

Samozřejmě, představujeme i mince, které se razily a užívaly u nás, od florénu Jana Lucemburského přes dukát Karla IV. – mimochodem je to první portrétní zlatá mince na sever od Alp – až po český dukát Vladislava Jagellonského. Morava vlastní ražbou zastoupena není. Někdy se uvádí dukát markraběte Jošta, ale podle mého názoru, který zastávám již několik let, jde o falsum. Moravská markraba zlato nerazila. Ale oběživo, které se i na Hradišťsku hojně používalo na výstavě zastoupeno je – byly to uherské zlaté mince, kupříkladu herské florény, ražené Karlem Robertem z Anjou, až po dukáty Vladislava Jagellonského.

Co se dá z mincí kromě jejich hodnoty peněžní a estetické vyčíst?

Moc, kupříkladu hospodářský, ekonomický i politický růst Evropy ve 12.–13. století. Rozšíření zlaté ražby nám potvrzuje, že se Evropa v té době dostala až na tak vysokou ekonomickou úroveň, že místo toho, aby z ní zlato odplývalo, tak se do ní „přicházelo“. Zlata bylo nakonec tolik, že se začaly razit mince. Od 7. stol až do pol. 13. století se totiž v Evropě kromě Byzance žádné zlato nerazilo. Evropa na tom byla hospodářsky tak dole, že co potřebovala, musela nakoupit, ale ten zlatý kov, který se v Evropě vyskytoval, ten odplýval především do islámských zemí. Islám, který od 8. do 12. století prožíval dobu politického a kulturního rozmachu, zlato z Afriky a Evropy vysával. Rozšiřování zlaté ražby v evropských zemí naznačuje jejich hospodářský vzestup. Studiem mincí pozorujeme, jak se drahokov, bohatství, přesunuje z jedné země do druhé. To je jev, který pozorujeme v dějinách peněz za ty dva tři tisíce let již několikrát.

Výstava bude otevřena v hlavní budově Slováckého muzea ve Smetanových sadech a potrvá do 25. května.

Jiří Jilík

Souvisejí článek a fotogalerie:

Zlatý poklad je už v Hradišti