Součástí systému má být i určitý počet pobytových zařízení s malou kapacitou a individuální péčí o děti. Dětský domov s desítkami dětí je například také v Uherském Hradišti. Jaké důsledky by mělo zrušení tohoto zařízení, jsme probrali s jeho ředitelkou Ivanou Lackovou.

Paní ředitelko, myslíte si, že pěstounská péče může vyřešit problém s opuštěnými dětmi?

Byla bych ráda, kdyby tomu tak bylo. Je ale nezbytné na takovou změnu děti dopředu připravit. My jsme 
v minulosti nedostali prakticky žádný čas na přípravu dětí pro umístění do pěstounských rodin. Došlo tak například k umístění dítěte do rodiny překotně, prakticky ze dne na den. V takových případech existuje vysoké procento, že se dítě do domova vrátí. V letošním roce jsme už ale šest nebo osm dětí do pěstounské péče zařadili. Soud zatím odsouhlasil umístění tří z těchto dětí, o dalších čtyřech se v současné době jedná. Podařilo se nám najít pěstouny i pro sourozeneckou skupinku dětí od tří let a jejich zařazení do rodiny proběhla velmi dobře. Nesporným přínosem bylo bezesporu i to, že děti své nové pěstouny už nějakou dobu dobře znaly. Pravdou je, že u hodně malých dětí je tento adaptační proces kratší než u větších.

Připravujete se už nyní na možnost zrušení hradišťského dětského domova?

Na to se dá připravit těžko. Stávající legislativa je tak trochu proti nám i proti dětem. Vláda slibovala, že zařazování dětí do pěstounské péče bude poměrně rychlé, což se ale neděje. Procesy, které vedou k umístění do rodin, jsou velmi zdlouhavé jak pro náhradní rodiče, tak i pro děti. Jestli chce tedy vláda rušit ústavy, musí tyto procesy k úspěšnému zařazení dětí do rodin co nejvíce zkrátit. Šance na tento proces jsou přitom velmi vysoké, úspěšně lze takto umístit až třetinu dětí z dětských domovů a ústavů. Musí tomu ale účinně napomoci i legislativa.

Domníváte se, že může ještě dojít na změnu v záměru rušení dětských domovů?

Zřejmě se skutečně naplní scénář rušení těchto zařízení. Jisté je, že to nebude možné provést plošně. Existuje totiž velké množství dětí, které z věkových důvodů nebo kvůli špatné přizpůsobivosti či rizikovému chování nemají šanci se do pěstounských rodin zařadit. V současné době chybí systém, který by pěstounským rodinám pomohl účinně řešit problémy s takovými dětmi. Mluví se například o tom, že pěstounským rodinám budou k dispozici terénní pracovníci, a že vznikne řada organizací na pomoc pěstounům a opuštěným dětem. Nikdo ale prozatím nevysvětlil, kde na to vezme vláda peníze.

Neskýtají jisté šance zařízení typu Klokánek?

To jistě ano, Klokánek je vlastně dětský domov. Tam berou všechny děti. Ale pokud se ukáže, že dítě je problémové, je okamžitě z Klokánku vyřazeno. Klokánek je zařízení takzvané okamžité pomoci a je určeno pro děti na krátkou dobu, pak by měly jít k pěstounům. Bohužel, v praxi se to neděje. Plán na rušení dětských domovů je jedna věc, ovšem jak vše bude probíhat v praxi, na to si budeme muset ještě počkat.

Co brzy čeká dětské domovy

Vláda chce za pět let začít s rušením většiny dětských domovů. Děti mladší 12 let přejdou do péče pěstounských rodin. Podle odborníků jdou změny správným směrem, ale jsou příliš překotné. Kromě pěstounské péče se počítá jen s menšími zařízeními typu Klokánku nebo SOS dětských vesniček. Klasická velkokapacitní zařízení, jako jsou dětské domovy, by do budoucna neměla existovat. Po zrušení kojeneckých ústavů a dětských domovů bude stát potřebovat stovky nových pěstounů. Stát je bude cíleně hledat a šance na převedení dětí do pěstounské péče bude podmíněna řadou faktorů. Součástí systému má být určitý počet pobytových zařízení s malou kapacitou a individuální péčí o děti. Stát také chce zabránit odebírání dětí z rodin kvůli ekonomickým a sociálním problémům. V ústavní péči je v Česku asi 11 tisíc dětí. Na každé z nich putuje ze státního rozpočtu přibližně 40 tisíc korun měsíčně.