Náhodou i záměrně jsem se ocitl u mažoretek, břišních tanečnic, koštu vína, cvičení sokolů, prezentace školáků, u svatého přijímání, vystoupení cimbálové muziky i na krojované svatbě – nefalšované, nedivadelní, se šťastnou nevěstou, kterou babička vychovávala v lásce k víře a tradicím. Byla to přepestrá směsice různorodých setkání, a kdybych měl více času, určitě bych mohl nahlédnout ještě do mnoha jiných světů, které Slovácko nabízelo a nabízí.

Mám pocit, že právě tato pestrost dělá Slovácko jedinečným, na každém tomto setkání jsem potkal několik zajímavých lidí a odnesl si i několik zážitků. Hnacím motorem této pestrosti je existence ještě stále mnoha činorodých lidí, kteří přicházejí s mnoha projekty, podporovanými často obcemi nebo třeba různými granty. Nemyslím si proto, že by „polistopadová doba“ aktivitu lidí umenšovala, jak často slyšíme, ale právě naopak. Otázkou ovšem je, co bude dál, jak s chutí lidí bavit se nebo se všelijak pohybovat „zatřese“ například stále se zhoršující nezaměstnanost.

Na těchto víkendových cestách jsem zároveň cítil, jak moc se Slovácko mění, kolik dalších podob získává - jen nevím, jestli lze i napsat, že tímto měněním ztrácí i svou odlišnost, zvláštnost, jedinečnost. Jen slepý by si nevšiml, že například dětí na svatém přijímání bylo málo, skoro maličko, že krojovaná svatba je i na Slovácku exotikou už nevídanou, a že oné mladičké šestnáctileté sokolce, s kterou jsem mluvil při setkání jinak postarších sokolů, přijde tento úctyhodný spolek jako něco móc staromódního - chystá se tedy odejít.

Přistihl jsem se, že nad tímto vším právě přemýšlím ve chvílích, kdy jsem seděl v sobotu v porotě soutěže orientálních tanečnic, těch tanečnic, které jsem na Slovácku ještě nedávno spíše odmítal jako něco „cizorodého“, v soutěži, kdy se vlní boky dívek či žen za doprovodu pořádně živé muziky. Samozřejmě, jak jinak, muziky orientální. Chcete-li, povětšinou muslimské - tedy muziky ze světa, kterého se mnozí křesťané či Evropané stále více bojí. To by muslimové hleděli, jak slovácké děvy „dovádí“ na jejich muziku a jejich tance.

Ať žije tedy pestré Slovácko, které nás učí toleranci a poznávání nových světů, ať žije pestrost kultur různých vyznání a podob, ať se vlníme v krojích či bez krojů, vždyť stejně jde nakonec hlavně o to, abychom se prostřednictvím kultur víc sbližovali, víc poznávali a víc si navzájem vycházeli vstříc – samozřejmě za předpokladu, že si budeme co nejvíce vážit té kultury, ve které jsme se zrodili.

Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz