Rád bych se zmínil o Českém rozhlase Brno, o stanici, kterou považuji za zcela výjimečnou.

Když jsem několik let „utíkal“ z Prahy na rodné Slovácko, měl jsem svou přesnou hranici mezi Čechami a Moravou. Tuto hranici tvořily obyčejné rozhlasové vlny, které šířil právě brněnský rozhlas. Čím více se blížila Vysočina, tím netrpělivěji jsem ladil a těšil se, až rozhlas bez „praskání“ uslyším – když se tak stalo, cítil jsem, že už jsem doma, byť zbývalo projet ještě Brno i buchlovické kopce.

Nyní jsem už delší dobu na Slovácku, a pokud mám čas, nebo se třeba nemusím soustředit na psaní, ladím většinou právě brněnský rozhlas. Občas sice slyším, zejména od těch mladších, posměch nad mou „rádiovou vášní“ pro tuto stanici, ale ať přemýšlím nad jejich úsměvy jakkoliv, nemůžu si pomoci – moje stanice nemá konkurenci. Utvrzuji se ve svém přesvědčení i v těchto dnech, kdy Brno začalo se seriálem Moravská rodina. Skvělý nápad! Když správně naladíte, můžete v pondělí, ve středu a v pátek poslouchat vysílání z různých obcí či měst jižní Moravy, v úterý a ve čtvrtek se pro změnu ozývají místa v našem Zlínskému kraji. Kdo chce, může tak na vlastní uši poznávat stále ještě velkou pestrost moravské vesnice, seznamovat se s řadou zajímavých lidí i s tím, co všechno se snaží dělat, aby tyto vesnice nebyly jen mrtvým bodem na mapě. V čem ale tkví kouzlo brněnského rozhlasu? Odpověděl bych nejspíše, že tento rozhlas si především s lidmi prostě povídá, citlivě naslouchá jejich slovům, snaží se povzbudit. Kolik jen příběhů si lze poslechnout, kolik lidí otevře své srdce a ve vysílání se rozpovídají. Samozřejmě k tomu je třeba mít „správné“ moderátory, kteří ale v Brně sedí. Dnes jsou to už legendy, mnozí posluchači je mají nesmírně rádi. Stejně jako jejich pořady, počínaje třeba Toulkami českou minulostí, přes Apetýt, Moravu, krásnou zem, až třeba po skvostné hudební vysílání pana Maxe Wittmanna.

Nedovedu si představit, že by brněnský rozhlas svou nezaměnitelnou podobu ztratil, má už svou „vůni“, je kulturní institucí, která pečuje o jedinečnost území, na kterém vysílá. Jen si vezměte takové nářečí, do rozhlasu volají posluchači z různých regionů a vy můžete jen žasnout, jak je v nářečích Morava ještě stále pestrá.

A nejde jen o nářečí, poslouchám zdánlivě obyčejná blahopřání a žasnu, kolik lidí ještě přeje svým blízkým třeba Boží požehnání, a přeje to navíc takovým způsobem, že i přes rozhlasovou „bedýnku“ cítíte, jak upřímný cit k těm druhým chovají – to dnes není vůbec samozřejmé. Jen se bojím, že s odcházející generací starších posluchačů zmizí z rozhlasu všechno to cenné bohatství, které jinde nenajdete.

Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz

Radek Bartoníček