Předešlé díly si můžete přečíst po rozkliknutí ZDE

Celý dům je z kamene, hlíny a dřeva, nejdostupnějších materiálů zde v horách. Vnitřní stěny i podlaha jsou vylíčeny červenou hlínou, kterou místní musí v některých místech vykopat a přinést si domů. Přicházíme spolu se setměním a seznamujeme se s Kamalovou ženou, která v okamžiku rozdělává oheň v černé kuchyni bez komínu. Proto je zde dřevěný strop temně černý, napadá nás. Již za pár chvil společně večeříme tradiční dalbhat. Náš nocleh bude taktéž v černé kuchyni. Dostáváme slaměné rohože a ukládám se ke spánku.

Dalšího horkého dne obouváme sandály Saltic a vydáváme se spolu s panem ředitelem do školy, vzdálené asi 20 minut cesty do kopce. Všechny školy se na vesnicích v Nepálu staví na kopcích, kam to mají děti z domečků rozesetých v údolích či na kopcích blízko. Tady budeme vyučovat anglický jazyk. Vyučování začíná každý den v 10.15 a pro druhý stupeň končí v 16.00. V naší škole je 275 žáků, v tak hojném počtu se zde ale málokdy objeví. Pokud je jich zapotřebí doma či na poli, do školy nejdou a pomáhají rodičům. Ti co bydlí ve větších vzdálenostech, musí ještě po cestě ze školy nasbírat větve stromů a keřů pro kozy nebo dřevo na topení. Děti se tak ve škole průběžně střídají.

Ve škole se nachází 8 tříd. Anglický jazyk začínáme vyučovat ve 4. třídě a opravdu to není jednoduché. Pro místní děti je to velmi náročné, jelikož se narodí do rodiny z kmene Tamangů, kde se mluví jejich Tamang jazykem, ve škole se začínají učit jazyku a písmu nepálskému, tolik rozdílnému od jazyka Tamangů, a hned ve 4. třídě, kdy je dětem 8 či 9 let se již musí učit psát latinkou a učit se dalšímu jazyku. Všechny mají můj obdiv!

Každý den se začíná společným nástupem a za doprovodu učitele, hrajícího na píšťalku, všichni žáci zpívají národní nepálskou hymnu. Poté se rozejdou do tříd a výuka může začít. Každý den je náš rozvrh stejný, avšak není jednoduché se s dětmi domlouvat v angličtině, proto často využíváme anglicko-nepálský slovník a samy se učíme mnoha novým výrazům z nepálštiny. Děti učíme převážně slovní zásobu, každý den na jiné téma a s nejmenšími ze 4. a 5. třídy také zpíváme anglické písničky, které jsou okamžitě oblíbené. Není divu, témeř každý zde v Nepálu krásně zpívá a hudbu má v duši.

Hřiště na nádvoří školy využívají děti ve volných chvilkách k hraní různých her včetně fotbalu. Téměř každé odpoledne přichází nějaká bouře, která o svém příchodu dává řádně vědět a již hodinu předem se hromobití rozléhá po celém údolí. Pro dnešní den vyučování musí skončit, déšť bijící o plechovou střechu školy přehlušil naše hlasy a děti okamžitě přemisťují lavice co nejdále od oken, kde není sklo a silný vítr fouká vodu na lavice. Nezbývá než počkat, až přestane aspoň trochu pršet, a vydat se na cestu zpět domů, do vesnice. Ještě se chvíli zdržíme před školou a pozorujeme děti, které si deště užívají a pobíhají po hřišti, které se během chvíle proměnilo ve velkou louži. S učebnicemi v igelitových taškách pobíhají sem tam plné radosti. Vyučovat v nepálské škole je zážitek. Děti jsou milé a snaží se, přestože jejich angličtina není zrovna perfektní. I my si výuku užíváme a doufáme, že jsme byly dětem alespoň trochu ku prospěchu.

Klára Hamplová