Za loňský rok si však nyní vysloužila postup do závěrečného kola za scénu a kostýmy ke hře Báby v Divadle Na Zábradlí v Praze. Mezi třemi nejlepšími je v kategorii scénografie společně s Markem Cpinem a Martinem Chocholouškem.

Jste mezi třemi nejlepšími scénografy v republice. Co to pro vás znamená?

Je to vlastně nejvyšší meta, nominace přichází poměrně pravidelně, ale dostat se do nejužšího výběru je úžasné. Je to velké ocenění práce, když si vás někdo všimne. Říká vám to, že není marná vaše snaha, vaše práce. Na druhé straně to není marné nikdy i bez nominací. Působit v divadle je jako pracovat ve snovém světě. Navíc to není jen ocenění mojí snahy a píle, ale všech, kteří na hře spolupracovali. Nelze opominout režiséra, s nímž jsou první schůzky, na kterých se všechno domlouvá. Až se dostanete k zadávání práce, od výrobců scény až po vlásenkářky. Nesmírně důležití jsou také herci, kteří nesou váš kostým a využívají scénu. Konkrétně u hry Báby třeba není scéna vůbec lehká, protože v zákulisí se odehrávají nesmírně náročné přesuny. Bylo náročné vše sesynchronizovat tak, aby to ve výsledku působilo naprosto přirozeně.

Za sebou máte vytvoření scén a kostýmů celé řady představení, byla hra, díky níž vás kritici nominovali, něčím specifická?

Každá hra si vyžaduje specifický přístup. Nebaví mě používat věci znova, vždy se na to snažím jít novým pohledem. Bezděčně možná některé věci opakuju, ale určitě to není záměr. Složité to bylo v tom, že jsme byli trochu v časové tísni, abychom vše stihli dokončit. Práce s režisérkou Annou Petrželkovou byla nesmírně příjemná, i když je náročná. Vyžadují náročné úkoly. Každá hra má jiný přístup, je zároveň složitá i jednoduchá. Je to kontinuální vývoj.

Jak vůbec scéna s kostýmy vznikají? Máte hlavní slovo vy nebo režisér?

To je různé. Záleží na přístupu režiséra, na jeho povaze. Nejlépe se samozřejmě pracuje s takovými, kteří vás jemně navedou a očekávají od vás nové myšlenky. Scéna i kostýmy pak vznikají za dlouhých debat. Pokud jde všechno dobře a je to tak, jak má být, začíná se na inscenaci pracovat i půl roku dopředu. Jsou to dlouhé schůzky, které jsou moc příjemné, protože sníte. Potom přijde praktická část, kdy dostanete rozpočet, a rázem se vám o polovinu zřítí veškeré vymyšlené věci. Potom je to už o tom, dostat se do nějakých mantinelů a požadavků, které klade divadlo, například někdy musí být možné postavit scénu v jiném divadle. To jsou hodně technicky náročné věci a často to scéně ublíží, pokud se přeloží jinam

Je rozdíl, když se kostýmy a scéna tvoří pro různé žánry nebo dobového zasazení?

Není v tom žádný rozdíl. Když tvoříte historické kostýmy, můžete je udělat buď věrně, nebo tam dáte něco svého. Přiznám se, že jsem typ výtvarníka, který pořád hledá něco nového. Nebavilo by mě dělat kopie dobových prostor nebo kostýmů. Vždy hledám nový přístup a nové materiály. Ne vždy to ale samozřejmě jde. Pokud divadlo osloví režiséra, který pracuje striktně klasicky, musíte tak pracovat i vy. Musím ale zaklepat, že zatím pracuji s režiséry, kteří čekají nové přístupy a sami na tom staví. Čas je ale stejný.

Pro kostýmy a scény jistě musíte čerpat někde inspiraci, berete ji i z každodenního života?

Mám v počítači takovou speciální složku, kam si zaznamenávám výjevy, zákoutí, která mě na ulici zaujala. Prostředí, jež mě něčím oslovilo, stejně jako třeba různí lidé. Dělám si záznamy zajímavostí.

Eva Jiřikovská se narodila v roce 1976 v Uherském Hradišti. Vystudovala grafiku a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity pod vedením akademického malíře Jana Vičara. Od roku 2004 působí jako scénografka a výtvarnice ve Slováckém divadle. Mimo své domovské působiště hostovala například v Národním divadle Brno, v Divadle Husa na provázku, nebo v Divadle Na zábradlí v Praze. Podílela se na dokumentech České televize (Mistr, Vracaja sa dom od Betléma) a na celovečerním filmu Klíček nebo na natáčení pořadu Na forbíně s Tomášem Matonohou. Kostýmy tvoří rovněž pro soubor Hradišťan, pro něj vytvořila i několik výprav.

Související Umělci z Uherského Hradiště mají na dosah významné divadelní ocenění