V případě, že se rozhodnou s dítětem zůstat doma po celé čtyři roky trvání rodičovské dovolené, již ve dvou letech svého potomka přijdou téměř o čtyři tisíce korun. Mateřská se tak vyplatí zejména maminkám či tatínkům, kteří „dovolenou“ ukončí už po čtyřiadvaceti měsících. V tomto případě si přijdou na více než jedenáct tisíc korun.

Některé maminky mají obavy, že i v případě, že by se chtěly po dvou letech vrátit do zaměstnání, nevědí, co s dítětem. Jako velký problém se totiž ukázal fakt, že mateřské školy na Uherskohradišťsku přijímají děti až od tří nebo čtyř let. Na některých menších městech či vesnicích berou dokonce až ty čtyřleté. „Co si v takovém případě počnu, opravdu nevím. Asi mi nezbude nic jiného, než malou každý den vozit do Starého Města nebo Hradiště. Do práce se totiž chci vrátit hned po dvou letech, a to zejména z finančních důvodů,“ podotkla maminka Iveta Malůšková ze Slovácka a dodala, „samozřejmě, že bych s Terezkou byla ráda doma celé čtyři roky. Je to ale těžké, manžel je totiž nezaměstnaný. Prostě musím zvolit menší zlo.“

Přestože to některým rodičům může značně zkomplikovat situaci, je pouze na mateřinkách, které dítě si vyberou. „Ano, opravdu, školky si mohou samy vybírat, které dítě přijmou a které ne. Je to samozřejmě dáno i limitem. Pokud zbude místo, vezmeme i dvou a půlroční mimino. Musí ale samo papat lžičkou, být bez plenek a umět alespoň trochu mluvit. My však upřednostňujeme ty tří až čtyřleté,“ dodala učitelka Jana Nováková ze staroměstské školky.

Podobně se zařídily i učitelky v Jalubí. „V případě, že dítě umí ve dvou a půl letech samo jíst a částečně se domluví, můžeme ho vzít. Ovšem pouze na pět dní v měsíci. U tří až čtyřletých zase rozhoduje, jestli je rodič stále na mateřské a chodí si třeba někam přivydělávat. V tomto případě přijímáme děti na čtyři hodiny denně. Pokud se ale maminka nebo tatínek rozhodnou vrátit zpět do zaměstnání, může u nás být celý den,“ poznamenala jalubská učitelka Marie Švehlová.

Některým rodičům však takto nastavené podmínky připadnou občas nesplnitelné. „Všechny děti jsou jiné. Každé se jindy rozmluví, některému zase déle trvá, než chytne lžičku do ruky. Můj syn začal mluvit až měsíc po tom, co měl dva a půl roku. Tak nevím, jak bych toto s učitelkami řešila,“ zamyslela se Lucie Kovářová z Uherského Hradiště.