VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vladimír Doskočil: Hlas je nástroj. Není to jen o tom, že vám bylo dáno do vínku

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ Fjodor Pavlovič Karamazov, Matěj Štětivec, Duncan, Petr Dubský nebo Alfréd Doolittle. To nejsou jména pěti různých lidí. Všechno jsou to role Vladimíra Doskočila ze Slováckého divadla, který včera oslavil sedmdesáté narozeniny. Na seznamu jich má ale o hodně více. Doyen hradišťské scény se divadlu věnuje od školních let, ve stálém angažmá je 25 let.

6.5.2016
SDÍLEJ:

V divadelní hře Táta exceluje Vladimír Doskočil (vpravo)Foto: DENÍK/Pavel Bohun

„Bez divadla by mi bylo smutno. Dnes ale mám největší radost ze své rodiny, především z vnoučat Athinky a Nikýska, " říká herec.

Herectví se věnujete od malička. Vystudoval jste i JAMU?

Neudělal jsem zkoušky na JAMU. Někde jsem se k tomu už přiznal. Dostal jsem se až do posledního kola a měl jsem se naučit monolog. Zapomněl jsem na to. Na stará kolena jsem pak prozradil, jak to všechno bylo.

Dostal jste se tedy do divadla přes jinou profesi?

Externě jsem ve Slováckém divadle dělal od svých študáckých let. Angažoval mě Pavel Rimský, tehdejší režisér, do Snu noci svatojánské. Hrál jsem tam elfa. Na pohybové spolupráci tam spolupracovala Jiřina Ryšáková, která učila na JAMU. Pak se to tak nějak semlelo, že jsem šel dělat přijímačky na JAMU. Udělal jsem pohybovky a skončil jsem, jak jsem už říkal, před koncem. Poté jsem šel do Těšínského divadla, kam mě angažoval Josef Žáček, který mě tam vlastně i přivedl.

Potom jste se vrátil do Hradiště?

Pak jsem šel na vojnu a po ní jsem pět nebo šest let učil ve Zlechově na prvním stupni. Následovala práce na městském kulturním středisku, to byly asi čtyři roky, a devět deset let jsem dělal vedoucího klubu mládeže Uháčko ve Starém Městě.

V angažmá v Uherském Hradišti jste 25 let. Máte za sebou desítky rolí. Jsou dnes režiséři náročnější, než když jste s herectvím začínal?

Ono se časem změnilo herectví i jako takové. Dříve bylo takové dramatičtější, všechno bylo pomalejší. Jak se mění celý život, všechno se zrychluje, tak se to urychlilo i na jevišti. Herectví se stalo více civilnějším. Jsou různí režiséři – experimentátoři, kteří herce použijí, když to tak řeknu, nejen jeho předpoklady a talent. Herec navíc dnes musí být pohybově nadaný. Změnilo se to.

Která role se vám za vaši kariéru vryla více do paměti?

Určitě se některé vryjí více do paměti. Vždycky mluvím o Šumaři na svatbě. To byla role, která mě určitým způsobem zasáhla. Bylo jich ale víc. Třeba s režisérem Pitínským Bratři Karamazovi. Starý Karamazov byla krásná role. Nebo třeba Doolittle v My Fair Lady.

Zaujaly vás tyto role i proto, že vám něco daly, někam vás posunuly?

Byly člověčí. Moje herectví je, myslím si, takové zemité. Zaujaly mě často i proto, že jsem někdy něco podobného v životě cítil.

Dostáváte i protiúkoly nebo spíše role podle vašeho typu?

Režiséři si vždycky mysleli, že jsem spíše klaďas. Ale zahrál jsem si i potvory, třeba už jmenovaného Karamazova. To je hrozný člověk. V komedii Poslední výstřel jsem taky hrál mafiána. Když tu roli viděl můj přítel právník, který se s mafiány setkal, řekl, že jsem se s nimi musel scházet. Chválil mě. Potěšilo mě, že jsem zvládl pravdivě ztvárnit i lumpa.

Stejně jako jinde i ve Slováckém divadle se objevují kusy pro minority, co si o nich myslíte? Je to součást divadelního života?

Je to určitý trend a je to věc dramaturgie, jak skloubí dohromady moderní kusy s těmi klasickými. Musí se dbát na obě skupiny, i na minority, i na širokou veřejnost. Jinak by se divák vytratil a bez něj to nemá cenu.

Je podle vás jedno představení v sezoně dostačující?

Určitě. Jako regionální divadlo si nemůžeme dovolit moc experimentů, abychom diváka ztratili. Jiné je to ve větším městě, kde je více scén, takže si tam mohou dovolit více experimentů. Je na divákovi, jestli půjde tam či onam. Tady nemá jinou možnost, kam jít.

Vaší velkou láskou jsou Chřiby. Přestěhoval jste se na Smraďavku. Co vás tam láká?

V podstatě jsem tam vyrůstal. Rodiče tam postavili chatu, byli mi asi čtyři roky. Celé to začalo tak, že se jezdilo na Smraďavku na chatu. Přestěhoval jsem se tam asi před 15 lety. Tehdy to bylo kvůli naší fence Aidě, jezevčici. Ztloustla. Bydleli jsme ve druhém patře, nechtěli jsme ji trápit, tak jsme se přestěhovali na Smraďavku. Dá se říct, že na sezonu, to jsou dva tři měsíce, je tam rušno, jinak je tam ale klid. Je to něco jiného, je tam zeleň, les. Moje láska k Chřibům se promítla i do toho, že jsem spolupracoval na vzniku dvou DVD o Chřibech. Jedno se jmenovalo Chřiby lidí a mýtů, tam jsem dělal průvodce, to se týkalo Chřibů všeobecně. A druhé se jmenovalo Kraj pod Buchlovem a tam se mluvilo o legendách a zvycích ve vesničkách na úpatí Chřibů. Tam jsme dělali průvodce i s kolegou Martinem Vrtáčkem. To bylo velmi zajímavé, to jsme oba Chřiby poznali ještě jinak.

K Chřibům se váže spousta legend. Je na nich podle vás něco?

Většinou jsou to pohádky. Ale kolem Chřibů je spousta mýtů – Holý kopec, Klimentek. Říkalo se také, že tudy vedou různé chodby, že je Klimentek propojený s Buchlovem. No, co si o tom myslet. Třeba legenda jak vznikla Břestecká skála. Břestecký mlynář měl hezkou, mladou dceru a do ní se zamiloval čert. Ten se vnutil i do mlýna, a tak ho mlynář přijal. Rodiče řekli, že mu dceru dají, ale čert musí vedle jejich mlýna přinést takový balvan, který bude vyšší než samotný mlýn. A to do té doby, než zakokrhá kohout. A tak čert sebral v okolí všechny kohouty, aby některý nespustil dřív, než úkol splní. Ale chytrá mlynářka jednoho schovala. Když se čert řítil se skálou, mlynářka pustila kohouta a ten zakokrhal. Čert byl se skálou právě v místě, kde teď stojí. Nedostal se k mlýnu.

Když mluvíme o legendách, ty mají blízko k pohádkám. Jaký k nim máte vztah?

Ve Fonoklubu jsem pohádky a pověsti i namluvil. Je to kus mého života. I vnoučatům jsem povídal pohádky. Kdo by je neměl rád. V prvé řadě si člověk vzpomene na své dětství. Myslím si, že pohádka jako taková je jedno z nejkrásnějších děl. Dobro tam zvítězí nad zlem a my víme, že v životě tomu tak mnohdy není. Člověk se nechává konejšit.

Co si myslíte po moderních pohádkách?

Člověk to nechce moc kritizovat, aby se neřeklo, on je starý a nerozumí tomu. Věřím, že dnešní děti ty pohádky přijímají jako my kdysi za své. Je to určitý posun.

Máte charakteristický hlas, který vás zavedl například do Fonoklubu, jak na to vzpomínáte?

Vždycky o mně říkali, že nemám panelákový hlas. Že je dost hlasitý na to, abych bydlel v paneláku. Fonoklub byla velká škola. X roků jsem taky dělal spíkra v Rozhlase po drátě, to byla také velká škola. Mikrofon je totiž potvůrka, prozradí všechno. Člověk si musí dávat pozor, aby to bylo čisté. Hlas je nástroj, to není jen o tom, že mi bylo dáno do vínku. Fonoklub byl velice úspěšný. S Mercedes Zímovou jsme tam například udělali takovou poetickou záležitost o Chřibech. Hodně scénářů mi pak napsal Jiří Jilík.

Když mluvíme o hlase. Dokážete se naštvat a křičet?

Nejsem ten typ, i když doma by asi řekli, že se umím naštvat jako každý člověk. Kdysi jako kluk jsem ale byl hrr. Maminka mi říkala, abych nejprve napočítal do deseti, než něco udělám. Emotivní jsem byl, to k herectví patří. Ale dovedu být i hodně hlasitý.

Vaší poslední rolí je hrdina ve hře Táta. Byla to pro vás výzva?

Můžu poděkovat vedení divadla, že Tátu vybralo k mému výročí. Je to jistým způsobem loučení se se stálým angažmá, ale určitě ne se Slováckým divadlem, které se mnou počítá i nadále. Dlouho jsem takovou náročnou roli, především textově, neztvárnil. Role jako taková se mi líbila. Bylo to něco čemu rozumím. Před premiérou jsem byl určitým způsobem spokojený, že jsem roli dotáhl do pocitu, že text umím.

Byla vám role ušitá tak trochu na míru?

Ta role je košatá. V jádru je vlastně smutná. Osmdesátiletý stařec je nemocný. Při tom vznikají i různé komické situace. Nevím, jestli tato role byla uzpůsobená pro mě, ale spíš tu vidím to nebezpečí, že tato nemoc může potkat každého. V tom je to smutné. Člověk neví, že už neví.

Mluvil jste o šedesáti stranách textu. Jak se je vůbec učíte?

Kdysi jsem o tom mluvil. Když jsem hrál tuláka ve hře Ze života hmyzu, chodil jsem se psem na procházku a opakoval si text. Člověk se ho musí naučit drilem, pokud se jedná o dlouhý monolog. Ale při dialogu se to váže k aranžmá. Naskakuje vám text s tím, že vím, že půjdu tam a budu dělat to.

Vzpomenete si, kdy vám bylo na jevišti nejhůř?

Byla to právě u role Tuláka ve hře Ze života hmyzu, kdy se Tulákovi vyjeví motýli. Na scéně byly peřiny a tulák v nich nejméně deset minut ležel, jakože pozoruje motýly. A po těch 10 minutách vstal a měl písničku. Zrovna mi nebylo ten den dobře. Jak jsem ležel, promítalo se mi v hlavě, co budu vlastně zpívat teď? A co potom? Prostě vznikl chaos, který jsem si přivodil sám. To jsem si v duchu říkal, že bych si raději zlomil nohu. Divák si myslel, on si tam leží a je mu tam hej a já jsem při tom prožíval nejhorší chvíle. Samozřejmě těch situací bylo víc, ale tato byla nejvýraznější.

Kdo je váš oblíbený režisér?

Většinu her režíroval bývalý ředitel Igor Stránský, u něj jsem hrál pěkné role. Rád jsem s ním dělal. S Janem A. Pitínským jsme se třeba dostali k básníkovi Mikuláškovi. Ptal se mě, kterého básníka mám rád. Maminka měla ráda Jiřího Wolkera a přes Halase a Skácely jsem se dostal až po Mikuláška. Pitínský ho pak zakomponoval do dvou her, které jsem s ním dělal.

Divadlo má blízko k poezii. Recitoval jste holkám?

Někdo si to myslel, ale já jsem byl spíš skrytý romantik, uzavřenější. Někdy jsem nechtěl city dávat najevo, takový ten Fráňa Šrámek – Splav.

Když se zamyslíte, co vám herectví dalo?

Určitě mi něco dalo. Protože nemůže být nic hezčího, nic příjemnějšího, než když člověk dělá, co chtěl dělat. I když jsem se do stálého angažmá dostal pozdě, tak to nebylo tak, že bych byl do té doby od divadla odtržený. Naskočit do tohoto vlaku bez ničeho nejde. Když jsem nastoupil do Slováckého divadla, nebyl jsem v cizím prostředí, kde bych se teprve něco učil.

Dokážete si svůj život představit bez divadla?

Bylo by mi smutno. Je to neoddělitelná část mého života. Snad si to ani nedovedu představit, ale nikdy neříkej nikdy. Určitě bych byl ochuzený. Jinak není zase o co stát, herec totiž není svobodný umělec. Je to profese, která je kočírovaná někým jiným. Je to mnohdy složité, ale pěkné. Osud ke mě byl přívětivý, protože jsem to chtěl dělat. Kdysi mi hádal z ruky Viktor Maurer, který v Hradišti hrál, mně bylo asi 17 let, říkal mi tehdy, že jednou budu dělat profesionální divadlo. A měl pravdu…

Všechno nejlepší ke kulatým narozením a mnoho povedených rolí přeje redakce Slováckého deníku

Autor: Blanka Malušová

6.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Zdravotnictví - Zdravotnictví Ostatní odborní pracovníci ve 20 000 Kč

Ostatní pracovníci osobní péče ve zdravotní a sociální oblasti jinde neuvedení sociální pracovník/ce. Požadované vzdělání: vyšší odborné. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vzdělání dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, orientace v práci s lidmi bez přístřeší, schopnost týmové i samostatné práce, práce na PC, dočasně práce v azyl. domě, později v nízkoprahovém denním centru, stravenky, 25 dnů řádné dovolené, příplatky za noční, soboty a neděle, osobní ohod., odměny, nástup dle dohody, kontakt telefonicky (9-16 h) nebo e-mailem.. Pracoviště: Oblastní charita uherské hradiště-azylové bydlení cusanus, Průmyslová, č.p. 1299, 686 01 Uherské Hradiště 1. Informace: Zdeněk Vávra, +420 734 510 396.

Výroba - Výroba Obsluha strojů 20 000 Kč

Obsluha lakovacích zařízení na povrchovou úpravu kovů a jiných materiálů. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Prac. poměr na 1 rok, poté na dobu neurčitou. Lakování metodou mokrého lakování - nástřik zákl. barvy, příprava podkladu vč. tmelení a broušení, stříkání povrchů vzduchovou stříkací pistolí s nároky na jakost povrchu a tloušťku vrstvy barvy, vyučení v oboru lakýrník, malíř nebo natěrač, případné zájemce mimo obor zaučíme, příspěvek na stravování, týden dovolené navíc, kontakt telefon nebo e-mail.. Pracoviště: Mesit galvanica, s.r.o., Sokolovská, č.p. 573, 686 01 Uherské Hradiště 1. Informace: Miroslav Toman, +420 572 522 522.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 16 000 Kč

Řidiči nákladních automobilů (kromě tahačů) Řidič, strojník. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Řidič sk."C" vozu TATRA 815, obsluha smykového nakladače Bobcat S250, strojnický průkaz, kontakt pouze telefonicky.. Pracoviště: Jaroslav pavelka, Šlerkova, č.p. 1475, 686 04 Kunovice. Informace: Jaroslav Pavelka, +420 605 815 800.

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 90 Kč

Uklízeči výrobních prostor (kromě potravinářské a farmaceutické výroby) a skladů Uklízečka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 90 kč, mzda max. 100 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Možnost i zkráceného úvazku, Dohody o provedení práce nebo Dohody o prac. činnosti, úklid administ. budoby a úklid výr. prostor dvoukýblovým vozíkem + mop,ranní směna, jeden víkend v měsíci, úklid probíhá za provozu, kontakt pouze telefon (7-15 h).. Pracoviště: Jaspa s.r.o. - pracoviště sady, Za Olšávkou, č.p. 303, 686 01 Uherské Hradiště 1. Informace: Eva Andrýsková, +420 720 937 151.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zkušeného obránce Michala Kadlece (na snímku vpravo) na soustředění ve Velkých Losinách přivítal trenér Slovácka Michal Kordula.

Michal Kadlec: Chci klubu pomoci, o návratu se rozhodne během čtrnácti dnů

Chorvatská fanynka. Fotbalové MS Rusko 2018
12

Krásné ženy z Argentiny, Nigérie a Evropy. Vyberte nejhezčí fanynku skupiny D

První den letošní Holešovské regaty završil koncert Chinaski

Večerní koncert kapely Chinaski v nové sestavě po nedávných personálních změnách byl největším lákadlem pátečního programu Holešovské regaty.

Historicky první jaderná svatba a od císařpána k bolševikům: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 22. června 2018.

Revoluce na Moravě, vzniknou tři skupiny divize

Fotbalová Morava zažije revoluci. Poprvé od reorganizace krajů a úpravě formátu soutěží dospělých z roku 2002 se bude měnit jejich podoba. V ročníku 2019/2020 bude mít MSFL osmnáct účastníků a divize tři skupiny po čtrnácti týmech.

Slovácko s Kadlecem zdolalo v přípravě Sereď

Těsně po návratu z kondičního soustředění se Slovácko představilo fanouškům v prvním přípravném zápase. Soupeřem svěřencům trenéra Korduly byl nováček nejvyšší slovenské soutěže ŠKF Sereď.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT