Nyní sedmnáctiletý odchovanec fotbalové akademie 1. FC Slovácko a člen širšího kádru reprezentace Vít Nemrava, má za sebou prvních pět měsíců hostování ve West Ham Uniten. Tam by měl podle smlouvy podepsané s tímto vyhlášeným londýnským klubem působit do roku 2014. Až do začátku července tráví čas doma na rodném Slovácku, kde po sezóně čerpá síly.

Odkud jsou tví spoluhráči, kromě Angličanů?

Ze Švédska, ze Španělska, z Německa, prakticky z celé Evropy.

Čech jsi tam jediný?

Jo. Ani Slovák tam žádný není.

Kde v Londýně bydlíš, a jak se dopravuješ na tréninky či zápasy?

West Ham má v londýnské části Romford koupené dva veliké dvoupatrové domy, které jsou propojené chodbou. V pokojích bydlíme po dvou. Na jídlo chodíme do jídelny. Od pondělí do neděle je o nás postaráno, včetně úklidu pokojů či praní prádla.

No a jak je to daleko od hlavního stadionu West Hamu United?

West Ham má tři tréninková centra. My jsme ubytovaní maximálně deset minut cesty od každého z nich.

Jak se na tréninky dopravujete?

Vždycky ráno v devět pro nás přijede minibus, který nás nabere v ubytovně a rozveze tam, kde každému začíná o půl jedenácté trénink.

O program máš tedy dokonale postaráno, jak to máš s volným časem?

Ze začátku jsem míval volno v neděli, ale potom, jak jsem se začal zapojovat do přípravy s U18 i U21 a také chodil na tréninky s áčkem, jsem třeba tři týdny žádné volno neměl, prostě jsem musel na tréninky i v neděli. A, protože U18 hraje většinou v sobotu a U21 v pondělí, zpravidla jsem odehrál zápas s U18, v neděli šel na trénink s U21 a v pondělí mě čekal zápas s U21, takže jsem pořád jel v tréninkovém procesu, třeba tři týdny, volno jsem dostal, až když se v neděli nehrálo.

Můžeš popsat, jak vypadá tvůj tréninkový den?

Můj tréninkový den ve West Hamu začíná budíčkem asi o půl deváté ráno. Po snídani v devět hodin nás vyzvedne minibus a rozveze nás do tréninkového centra. Já osobně chodím většinou ještě před tréninkem do posilovny. Trénink trvá od půl jedenácté do půl jedné. Pak nás odvezou do tréninkového centra áčka, kde všichni společně poobědváme. V úterý a ve čtvrtek po každém tréninku, někdy i v pondělí, máme od dvou do čtyř hodin posilovnu. Kolem páté nás vyzvedne minibus a rozveze na ubytovny. Pak už, dá se říct, máme volno. Můžeme jít do města, můžeme si dělat, co chceme.

Tréninková centra jsou od hlavního stadionu vzdálená deset minut, jak daleko to máte daleko to k němu máte z ubytovny?

Asi pětatřicet, čtyřicet minut autem, když není zácpa. Pokud je ale hustý provoz, je to i více než hodina jízdy.

A na ten oběd jezdíte všechny mančafty West Hamu do tréninkového centra áčka?

Ano.

Takže kolik se vás tam tak schází?

Týmy U18, U21 a áčko. Kolem padesáti hráčů a někdy i víc.

No a ta skladba tréninku? Klade se v Anglii větší důraz na fyzickou přípravu?

Určitě bych řekl, že u nich si potrpí na posilovnu, chtějí, aby hráči byli urostlí, protože když se podíváte na anglický fotbal, zjistíte, že je strašně důrazný, dojíždí se tam každý souboj. No, a pokud se bavíme o posilovně, tak tam má každý svůj individuální plán, dva osobní trenéry, kteří se starají jenom o posilovnu, ať je tam áčko, U21 nebo U18. Jeden z nich je olympijský trenér a druhý pro změnu kondiční trenér anglického národního mužstva.

A trénink na trávě s míčem?

Zatímco v Česku se víc klade důraz na techniku a na vytrvalost, a na trochu techničtější hru, Angličané jsou prostě takoví jednodušší. Fotbal hrají víc do těla. Nemazlí se tak s balonem, že by něco vymýšleli. Oni to radši nakopnou dopředu. Ve Slovácku jsme měli při odkopech s kluky naučené signály, to je v Anglii jen málo.

A co trenéři na tréninku?

Tam vedou trénink asistenti. Hlavní trenér dojde třeba na dva tréninky za týden. Asistenti mají velké slovo i na sestavu. Hlavní trenér za ni sice zodpovídá, ale asistenti na ni mají velký vliv, protože oni ty hráče vidí každý den na tréninku, jsou s nimi prakticky pořád. Až skončí hlavní část tréninku, tak si asistent trenéra zavolá ofenzivní záložníky a útočníky sepsané na papírku a půl hodiny střílejí na golmany na branku.

Jak se k tobě chovají na tréninku áčka hvězdy West Hamu United? Když se ti podaří chytit nebezpečnou střelu, řekne ti občas někdo z nich: „To bylo dobrý"

Jo to jo.

Nějak to okomentuje?

Jo, to jo, to jo. Ale tak ze začátku to bylo těžké, protože jsem se snažil, ale prostě nebylo to ono, protože než jsem se do toho dostal, tak to chvilku trvalo.

Po tréninku na ubytovně nějaká omezení jsou?

O půl sedmé máme večeři, kterou nám uvaří ten, kdo se o nás v daný den stará. Do půl jedenácté musíme být všichni na pokoji.

A co když se vycházka protáhne na déle než do půl jedenácté? Kina můžou končit později…

O víkendu, když není zápas, s tím není problém, jen musíme dát vědět, v kolik hodin přesně budeme na ubytovně. Například, když jsem měl v Londýně rodiče, tak jsem napsal, že budu na ubytovně o půl noci, a tak se i stalo a bylo to v pohodě.

Pokud bych zmínil tvého manažera Luďka Mikloška, měl jsi s ním někdy nějaký soukromý trénink? Jak často se s ním radíš?

Jako vyloženě, že bych s ním absolvoval trénink na hřišti, to ne. Ale volává mi po každém zápase. Trenér brankařů z West Hamu ho totiž pravidelně kontaktuje a říká mu, jak to viděl, co jsem měl dělat jinak, co bylo špatně, co bylo dobře. Pan Mikloško mi pak dává rady, co zlepšit a podobně.

Jak dlouho je vlastně tvým manažerem?

Od konce roku 2011.

Jak bys ho charakterizoval?

Je snaživý, zařídí, spolehlivý, drží slovo, co řekne, to platí. Předá zkušenosti. Jo, a třeba o rukavice, o kopačky, o ty se vůbec nestarám. To, co potřebuji, vždycky nějak dopraví do té Anglie. S rodiči je v kontaktu každý týden, takže když letí do Anglie, dají mu věci a on mi je přiveze na ubytovnu.

Co fotbalová utkání svého klubu v Premier League, tam se zřejmě nemáš problém dostat. Jak často chodíš povzbuzovat áčko?

Byl jsem dvakrát. (úsměv)

Jak je to pro tebe složité, zajistit si vstup na takový zápas?

Kdokoliv z nás, hráčů U18 nebo U21 chce jít na zápas áčka, může si vstup zajistit na tréninkovém centru.

A máte nějaký stanovený prostor v hledišti, třeba nad lavičkami náhradníků?

Většinou na hlavní tribuně.

Když za tebou přijedou rodiče, máš možnost jim sehnat vstupenku?

No, byli tam v únoru a zrovna tam hrál Tottenham. Já jsem chtěl lístek asi týden před zápasem, ale to už nebylo možné. Ten zápas byl vyprodaný měsíc předem. Ani pan Mikloško mi tehdy už lístky nedokázal sehnat.

A co finále ligy mistrů, kdes ho sledoval a komus fandil?

Chtěl jsem zůstat na finále ligy mistrů v Londýně, ale jelikož Real Madrid, kterému fandím, do finále nepostoupil, tak jsem finále ligy mistrů sledoval doma v Dolním Němčí.

A fandil jsi komu?

Borusii Dortmund, protože si to zasloužila za celé působení v lize mistrů.

Na kolik liber přijde taková permanentka na fotbalovou sezonu a na kolik liber přijde jeden lístek na zápas?

Cenu permanentky nevím, protože ty se většinou dědí. V Anglii je fotbal náboženstvím. Lístek na zápas Premiér League přijde tak na třicet liber. Podle toho, kde se sedí.

Který brankář je ti vzorem a kterému by ses chtěl vyrovnat?

Iker Casillas z Realu Madrid.

A čím si tě získal?

Asi tím, jak přistupuje ke klubu, jako k Realu Madrid. Tím, jaký je srdcař, jak všechno prožívá. Přijde mi, že on tím klubem žije. Prostě by pro klub udělal úplně všechno. A také je to světový gólman.

Potkal ses v Anglii třeba s Petrem Čechem?

Ne, ale s Petrem Čechem bych se setkat chtěl.

Čeho si na něm nejvíc ceníš?

Že je takový srdcař, osobnost v Chelsea i v reprezentaci a s mladými kluky se dokáže podělit o své zkušenosti.

Jak vzpomínáš na fotbalové začátky v Dolním Němčí?

Nebýt Dolního Němčí, tak bych nebyl ve Slovácku, nebyl bych v Anglii.

Jak se ti odcházelo z Hradiště do Londýna?

Bylo to docela náročné…

Z čeho jsi měl největší strach?

Z dálky. Z toho, že tam budu bez kamarádů, bez rodiny, bez svých blízkých. Úplně odříznutý.

Potvrdily se tvé obavy?

První dva měsíce byly hrozné. Depresivní. Když jsem dorazil v pět z tréninku, tak jsem vydžel být skoro do půl noci na skype s rodiči, s kamarády, s přítelkyní z Hluku…

Takže jakýsi kontakt tam byl?

Jo, a to mně pomáhalo překonat ten dlouhý čas. Víte, člověku se to žije, když ví, že domů jede za pár dnů.

Spolubydlící na pokoji ti nepomohl?

Já když jsem do Anglie přijel, prakticky s nikým jsem dva měsíce nepromluvil. První dva měsíce jsem byl uzavřený do sebe.

A ani s ním jsi nenavázal nějaký osobní vztah?

Ze začátku ne. Na konci sezóny to už ale bylo v pohodě.

No a co teď? Říkal jsi, že se vracet budeš do Anglie až někdy v červenci…

Přípravu začínáme začátkem července, 19. letím do Texasu do USA s U21 na mezinárodní turnaj.