VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V tanečních číslech při oslavách půlkulatin Olšavy se objeví tři generace

Slovácko - /ROZHOVOR/ Pochází ze slavné hudební rodiny Sušilů. Jméno jejího otce – Horymíra Sušila – je neodmyslitelně spjato nejen s hudebními tělesy ze Slovácka a v rodinné „tradici" pokračuje i Lenka Švehlíková. Ta už šestnáct let vede Soubor písní a tanců Olšava v Uherském Brodě, seskupení, které letos slaví 65 let od svého založení.

5.11.2016
SDÍLEJ:

Lenka Švehlíková s Borisem PappemFoto: archiv Lenky Švehlíkové

K této příležitosti si muzikanti i tanečníci připravili program s názvem Olšavské pecky, který budou moct zájemci navštívit 19. listopadu v Domě kultury v Uherském Brodě.

Výročí jsou většinou důvodem k bilancování. Změnilo se něco za posledních pět od toho velkého kulatého výročí?

Za těch pět let se členská základna taneční složky malinko obměnila, doplnila, muzika je ve stejném složení. Soubor za těch pět let absolvoval spoustu svých tradičních akcí doma, když projdu soupis vystoupení, bylo jich požehnaně a jsem ráda, že můžu říct, že se nám dařilo. Vyjeli jsme také na dva zahraniční zájezdy do Číny a Kataru.

Soubor existuje už 65 let, jsou vůbec ještě tance nebo regionální zpěvy, které soubor ještě nevyzkoušel?

Já myslím, že s postupnými obměnami repertoáru a členů souboru jsme buď my, nebo naši předchůdci postupně zmapovali písničkami a tanci více méně celé Brodsko a okolí. Olšava vždycky vycházela ze svého regionu, těch výletů do jiných bylo velice málo, když tak na oblíbenou Myjavu jako většina souborů, nebo na východní. Slovensko. Byly to spíš takové vítané změny a pokusy vyzkoušet si i něco jiného.

Zaměřujete se na region Brodska, ale který nejexotičtější tanec nebo celkově pásmo, jste měli na repertoáru nebo jen vyzkoušeli?

Když se tak ohlédnu do historie, Olšava v tomto směru nikdy příliš neexperimentovala. Před deseti a pěti lety jsme zařadili premiérově Předsvatební židovský tanec a Cigánský – oba vychází z písniček a doložených zápisů o těchto komunitách v Brodě. Tehdy jsme poprvé s nadšením a s rozporuplnými pocity vyměnili kroje za příslušné kostýmy. Dnes patří oba tance ke kmenovým díky odlišnosti od klasiky, je to zpestření programu a myslím, že také díky citlivým hudebním úpravám mého tatínka Horymíra Sušila.

Soubor procestoval mnoho míst, na které máte největší a nejvýraznější vzpomínky? A které nejvzdálenější státy jste navštívili?

Kromě Evropy to byly cesty opravdu napříč světem – z těch nejvzdálenějších Spojené státy, Irák, Japonsko, Čína, Katar. Myslím, že největším zážitkem pro mě byl můj první výjezd do Asie, a to v roce 1997 do Japonska, a první setkání s naprosto odlišnou kulturou, historií, architekturou, chováním lidí, jídlem, zkrátka byla to pro mě opravdu exotika.

„Vysloužilí" tanečníci si založili Oldšavu, jaké věkové spektrum pojímá Olšava? A je nějaké omezení, kdy by měl jít tanečník do „důchodu"?

Co do věku najdete v Olšavě opravdu široké spektrum. Muzika má průměrný věk trochu vyšší, v taneční složce je to namícháno od začínajících až po ty, kteří jsou aktivními tanečníky kolem 20 let. Já patřím věkově samozřejmě do Oldšavy, jsem také její členkou, to jsou moji olšavští "spolužáci". A na nich i na dalších "old souborech" vidím, že odchod do tanečního důchodu je věc naprosto relativní a ryze individuální.

K výročí připravujete program Olšavské pecky, kdo ho sestavoval a na co se mohou vaši fanoušci těšit?

Součástí oslav každých pět let je setkání olšaváků všech generací, pro ně vždycky připravujeme také vystoupení. Bývalý primáš Luboš Málek navrhl, že by si tu mohli zazpívat někteří bývalí pěvečtí sólisté, a mě v té souvislosti napadlo, že by se ti bývalí členové třeba rádi podívali na některé tance, které tančívali, a že by je mohlo zajímat, jak se třeba taneční repertoár postupně obměňoval a vyvíjel. Vzpomínání se setkalo s velkým ohlasem a to byl ten impuls použít podobný model i na slavnostní vystoupení pro veřejnost. Samozřejmě nezůstane jen u starých věcí, jako pokaždé chystáme i něco nového – taneční pásmo z Březové, písničky ze Strání, verbuňky z Nivnice, takže by to měl být takový mix starého, oblíbeného a nového pod názvem Olšavské pecky s podtextem nejlepší kousky za 65 let. Program regionálně vychází z Brodska a nejbližšího okolí, na scénáři průběžně pracuje Borek Papp spolu se mnou, s Lubošem Málkem, muzikanty a dalšími členy souboru.

Připravujte i nějaké překvapení a pozvali jste nějaké hosty?

Jak už bylo řečeno, program je hudební, pěveckou a taneční koláží mapující aspoň část těch historických "pecek" spolu s novějšími věcmi, které se těmi peckami teprve stávají nebo postupně snad stanou. Chtěli bychom jej doplnit zajímavým paralelním promítáním historie do současného dění na pódiu, což je zatím v přípravách, snad se to podaří. S muzikou postupně zpívala spousta sólistů, všichni by se samozřejmě do programu nevešli, ale můžu prozradit, že zazpívá dlouholetý primáš a zpěvák Luboš Málek, Vlasta Grycová, Jaroš Hrbáč, Marie Rosenfeldová nebo Pavla Guryčová. V tanečních číslech se objeví tři generace tanečníků – samozřejmě ti současní, Oldšaváci a také generace 90. let a přelomu tisíciletí, pracovně jim říkáme "mezioldi"

Program uvidí nejprve brodští studenti, jak na vás mládež reaguje? Máte úspěch?

Kam moje paměť sahá, každé výroční vystoupení představujeme předpremiérově pro školy z Brodska. Je známo, že děti a mládež jsou nároční diváci, je třeba je zaujmout. Chceme je samozřejmě pobavit a také jim názorně ukázat, jak je náš region bohatý a zajímavý, že folklorní soubor není přežitý pojem a že stojí za to se takovému koníčku věnovat.

Pokud by se někdo chtěl zapojit do Olšavy, musí projít nějakou přípravou? Jaké musí mít předpoklady?

Téměř každý podzim zahajujeme taneční přípravku, která je otevřena všem, kdo přijdou, v ní se zájemci seznámí se základy taneční abecedy a postupně pak se základním kmenovým repertoárem. Vítáni jsou samozřejmě ti, kteří prošli nějakým dětským souborem nebo nějaké základy už mají, ale rozhodně to není podmínka. Záleží pak na nich, jak rychle se stanou platnými členy souboru.

Jak časově náročné je chodit do folklorního souboru, jak často míváte zkoušky?

Zkoušky míváme pravidelně jedenkrát týdně, muzika v pondělí, tanečníci v pátek. Jinak je to samozřejmě nárazové, podle akcí muziky a celého souboru, ať jsou to společné zkoušky a vystoupení, soustředění. Rozhodně občas bývá časově velmi náročné skloubit fungování souboru s prací, studiem, rodinou, jinými koníčky. Zvlášť teď před výročím je to přímo hektické.

Soubor je poměrně rozsáhlý, co obnáší práce vedoucí?

Kromě toho, co je na první pohled viditelné – tedy vystoupení, jsou to zkoušky taneční složky, jejich provázání s muzikou při nácviku nových věcí, tvorba programů pro všechna vystoupení, dále pak domlouvání a organizace vystoupení, organizace zájezdů, korespondence a prezentace v tisku, zkrátka všechno, co je potřeba k chodu souboru. Nesmím ovšem zapomnenout uvést, že po celou dobu jsem měla a mám štěstí na báječné spolupracovníky – muzikanty, tanečníky a schopné organizátory, bez kterých by to rozhodně nemohlo fungovat. Soubor není nikdy o jednom člověku, ale o kolektivu, který se dohaduje, diskutuje, domlouvá, aby dospěl k nějakému výsledku, pokud možno co nejlepšímu. Snad se nám to stále daří.

Jak dlouho jste vedoucí Olšavy a co se vám za tu dobu povedlo změnit?

V souboru jsem od svých 19 let, z toho 16 let jako vedoucí. Navázala jsem v taneční složce na dlouholetou práci Heleny Vystrčilové, ve vedení souboru jsem vystřídala Radka Všetečku, při práci na choreografiích jsem spolupracovala s Lubošem Málkem, Horymírem a Hynkem Sušilovými, měla jsem dobré vzory. Nemyslím si, že bylo nutné něco radikálně měnit, snad jen s ubíhající dobou a stylem života ten soubor nutně funguje jinak než v minulosti. Jsem moc ráda, že máme stále dost členů a soubor si udržuje svoji úroveň po celou dobu.

Co vám přineslo a naopak vzalo zapojení do SPT Olšava?

Určitě můžu říct, že pozitiva jednoznačně mnohokrát převažují nad negativy, Olšava mi vzala obrovskou spoustu volného času, o kterou jsem asi občas ošidila svoji rodinu, možná i příležitost vyzkoušet třeba něco jiného, na druhé straně mi dala spoustu báječných lidí, přátelství na celý život, úžasné zážitky, radost i pocity úspěchu z dobré práce.

Vedli vás rodiče k folkloru a kdo vás přivedl do Olšavy?

Oba moji rodiče byli členy Olšavy, díky ní se vlastně poznali. Tatínek byl všestranný muzikant mnoha nástrojů, hrál v Olšavě do pozdního věku na cimbál, později na clarinet, když na jeho místo za cimbál sedl můj bratr. Psal hudební úpravy pro Olšavu, BROLN, OĹUN, Technik a další muziky. Maminka tancovala a dlouhá léta vedla dětský soubor Olšavěnka. Já jsem začala s folklorem v gymnaziálním souboru JAKUB, kterým prošli i moji sourozenci, a pak teprve jsem šla do Olšavy. Naši nás do ničeho nenutili, tak nějak jsme k tomu sami dospěli a určitě nelitovali. 

Vizitka Lenky Švehlíkové

Lence Švehlíkové je 55 let a pracuje jako učitelka jazyků v ZŠ Bánov. Vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Český jazyk a Angličtina. Narodila a stále žije v Uherském Brodě. V souboru písní a tanců Olšava působí od svých 19 let. Kromě folkloru ráda lyžuje, pracuje na zahradě a čte historické romány.

Autor: Blanka Malušová

5.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Poryv větru převrátil na obchvatu Bánova návěs nákladního vozu. K události došlo v pondělí 11. prosince kolem půl desáté dopoledne.
2

Vítr u Bánova převrátil návěs kamionu

Ilustrační foto

Vítr v Bojkovicích přetrhal elektrické vedení, školáci se neučili

Pojištění pracovní neschopnosti může vytrhnout trn z paty

Dlouhodobá léčba nemoci nebo úrazu zamává nejen s psychikou člověka, ale také s jeho peněženkou. Pokud nemáte našetřenou solidní rezervu, zamyslete se nad připojištěním pracovní neschopnosti. Může vám přijít vhod. Co byste o připojištění měli vědět prozrazuje David Kučera, finanční poradce Partners.

Nedakoňské srnky slavily jubileum pořadem Pod peřinou

FOTOGALERIE / Vkládají-li sudičky lidem do kolébky nějaká osudová rozhodnutí, tak v případě členek pěveckého sboru Nedakoňské srnky, který v sobotu slavil desáté výročí od svého vzniku, to udělaly bez váhání.

Může být hlavní uzel pro novou MHD v Uherském Hradišti na Všehrdově ulici?

ANKETA/ Myslíte si, že hlavní uzel pro novou MHD v Uherském Hradišti může být na Všehrdově ulici v blízkosti hlavní křižovatky, kde by mezi Střední uměleckoprůmyslovou školou a bankou ČSOB mělo denně projet více než 400 spojů? Hlasujte v anketě.

Vzpomínka na Plocína

Už více než rok uplnynul od chvíle, kdy odešel do veslařského nebe Michal Plocek.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT