Během řeči se mě zeptala, jestli by se mohla případně ozvat v létě, kdy by ráda přivezla své turisty na Slovácko.

Na setkání jsem zapomněl, jakmile se ale v tomto týdnu skutečně ozvala, hned jsem byl v obraze. „Přijedeme v říjnu, ubytováni budeme v Luhačovicích, ale na pár hodin zajedeme i k vám, někam kolem Uherského Hradiště,“ informovala mě s tím, že jsem po chvíli povídání pochopil, jaký nelehký úkol po mně chce.

Ráda by vzala Angličany do vinného sklípku, ale do nějakého takového klasického, starého, ne nijak moc upravovaného.

A ráda by, aby hostitel byl hlavně takový obyčejný, dobrosrdečný chlapík, žádný model ze žurnálu. Jako ten strejda z Blatnice pod Sv. Antonínkem, potkali ho úplně náhodou při minulé návštěvě s turisty. Postával prý před svým sklípkem, hned je pozval dál, měl jedenáct vzorků vína, všechny jim dal okoštovat a byl velmi příjemný. A také jim nabídl kus domácího jídla, nic složitě připravovaného. Tak tedy někoho takového. Cizinci byli nadšení.

A ještě měla dodatek. Hlavně nechce zažít zklamání z jednoho známého vinného sklepa v Mařaticích, kde se setkali s přístupem dosti špatným. Že prosí, abych jí dal vědět, co nejdříve, přijedou skoro určitě ve všední den, spíš odpoledne, několik málo hodin a pak zase pojedou zpět do Luhačovic.

A tak mám v těchto dnech těžkou hlavu. O cestovním ruchu se mluví stále víc a víc, také o našem Slovácku existuje několik propagačních webů pro turisty a obrovské množství kilogramů reklamních materiálů. Všechno jsou to na mě ale příliš se „chlubící informace“, stačí, když člověk navštíví vzpomínaný veletrh cestovního ruchu v Brně.

Nabídka je mimořádná, prezentují se na něm jednotlivé obce, městečka, města, mikroregiony, regiony, kraje, muzea, zámky, hrady, samotní podnikatelé, cestovky, agentury, určitě jsem ještě na mnohé zapomněl. Všichni samozřejmě prohlašují, že to jejich místo je to nejvyhlášenější, že tam a tam mají nejlepší místní speciality, tam se nejlépe vyspíte, tady si váží svých tradic a jinde zase na vás čekají skutečné zážitky. Kdo mluví pravdu, netušíte, není nikdo, kdo by se neusmíval, neposlouchal, nepřesvědčoval, nenabízel archy papírů a neříkal, že se těší na setkání v tom svém kraji.

A kromě nich nechybí nikde ani spousta papalášů, kteří sedí schovaní mezi stánky, kdekdo je obskakuje, zahrnuje pohoštěním, nalévá jednu skleničku za druhou a snaží se získat jejich přízeň, protože právě papaláši mnohdy rozhodují o tom, co z tohoto mega ruchu získá finanční podporu a co bez dotací zahyne.

Jenže, co já? Kde mám najít uprostřed této masivní turistické reklamy úplně „obyčejného“ strýca, který čeká na turisty před „obyčejným“ vinným sklípkem a chová se úplně „obyčejně“ srdečně?

Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz

Radek Bartoníček