Režisér Troška: Vyrůstal jsem na pohádkové klasice

Po natočení filmu Doktor od jezera hrochů jste vyslovil přání natočit pohádku. Jenže vám na ni chyběly peníze a říkal jste, že byste potřeboval vyhrát ve sportce. Takže jste zřejmě vyhrál…
I když jsem si ve sportce třikrát vsadil, tak víte, co jsem vyhrál… To co všichni ostatní v tomto státě. Jinak jsem ale rád, že se nám po třech letech velkého úsilí podařilo tuto pohádku nějakým způsobem realizovat. Chvála bohu, je to tady, natáčíme na kamery v buchlovickém zámku!

Sehnat sponzory bylo tak těžké?
Velmi. Pořád si připadám, jako kdybych byl začínající student, který přišel z FAMU a žádá poprvé o peníze na svůj film. Jako kdyby za mnou vůbec nic nebylo. Nemůžu to pochopit, mám za sebou spoustu filmů, které těší lidi a jsou známé a oblíbené.

Co se tedy děje?
Potenciální sponzoři třeba řeknou Ano, pane Troška, jistě, samozřejmě. A v momentě, kdy má dojít k tomu, aby peníze složili na účet, začnou se ošívat. Nejsou k mání, jsou na dovolené nebo na jednání, zavolejte ve středu, přijďte příští týden v pátek. Tak běží čas, lidi dělají mrtvé brouky a nemají ani tolik slušnosti a čestnosti, aby řekli: podívejte, já ty peníze nemám. Nechápu, co to je za vlastnost. Buď chci dát a dám, nebo nechci dát a nedám.

Je to česká specialita?
Je. V životě jsem se s tím nikde venku nesetkal.

Třeba je to důsledek ekonomické krize…
Ale není, je to čecháčkovství. Vyčůrané čecháčkovství. Samozřejmě někdo je fanda do fotbalu, někdo se zase vyžívá v soutěžích typu Miss mokré tričko. Do toho ty peníze třeba nacpou, ale film nezajímá nikoho. A pohádky pro děti? Když říkám o mém plánu natočit klasickou českou pohádku, tak mám kolikrát pocit, že se na mě dívají jako na nepřítele státu. Jó, kdyby to bylo o feťácích a o jejich poblitém bytě, tak to jsme in, to se řeší a to je jako móda.

Má jít o nejvýpravnější českou pohádku. Co za nádheru si pod takovým pojmem máme představit?
Pracujeme s americkými kamerami s širokoúhlou optikou. Je to výpravný film, který točíme v krásných romantických místech, ať jsou to skalní sluje a propasti, nebo krásné zámky Buchlovice či Ploskovice. Na tom širokoúhlém formátu by ty krásy měly zvláště vyniknout. V první řadě jsou však devízou pohádky velice opulentní kostýmy výtvarníka Josefa Jelínka, se kterým jsem už spolupracoval při snímcích Z pekla štěstí a Andělská tvář či v Carmen a Rusalce ve Státní opeře. Tento pán je špičkou mezi našimi výtvarníky. Atmosféru dokonávají krásné paruky Boba Sobotky. Je to prostě podívaná.

Kostýmy tedy máte vyrobené přímo na zakázku?
Kostýmy pro hlavní představitele jsou šity přímo na míru. Oblečení pro dvorní dámy a ten zbytek okolo máme zapůjčené ze Státní opery v Praze, jejíž vedení nám vyšlo úžasně vstříc. Půjčilo nám totiž kostýmy z inscenací, které se už nehrají. Bylo mně líto, že visely ve tmách a prášilo se na ně, tak jsme je vytáhli na světlo boží. Navíc se na ně díky filmu podívá daleko více lidí, než kolik navštíví operní představení.

Jednu z hlavních rolí v Čertově nevěstě ztvárňuje mladá Eva Josefíková z Vlčkova. Kde jste si ji vyhlédl?
Pochopitelně jsem se díval po studentech a studentkách Pražské divadelní akademie. Byla velice půvabnou posluchačkou prvního ročníku. Přesně ta dívenka, jakou jsem chtěl. Tmavá, s velkýma tmavýma očima. To je čertova záležitost, čert se podílel na jejím příchodu na svět. Není to ta klasická unylá blondýnka, ale dívenka, která má čerta v těle.

Co vás přilákalo do Buchlovic? Už jste tu někdy točil?
Netočil, jsem tu s filmem poprvé, i když zámek znám už léta. Je to krásné prostředí. A baroko až rokoko a la Marie Antoinetta přesně ladí do stylu, kterého se ve filmu držíme.

Pohádky tvoří vedle komedií významnou část vašeho repertoáru. Čím vás tento žánr zaujal?
Líbily se mně od dětství, kdy mně je četly babičky a maminka. Četl jsem si je i sám. Potom jsme je jako divadlo hráli s ochotníky v Hošticích. Když jsem vystudoval školu, chtěl jsem zase dělat pohádky. Vyrůstal jsem na české klasice padesátých let, na všech těch princeznách se zlatou hvězdou, Byl jednou jeden král, Strakonický dudák, Legenda o lásce, Hrátky s čertem… To je moje mládí, dětství, radost. Pokud to půjde, budu je točit dál.