„Původně jsem měl trénovat mladší hráče, ale nakonec vše vyústilo v působení u A-–týmu. Byl to pro mě další krok vpřed,“ vzpomíná Juřička.
K brankářům se nedostal jen tak náhodou. „Ve Zlíně jsem působil střídavě jako hráč až do dorostu, a i když jsem odsud coby hráč odešel, přišla možnost trénování brankářů přípravek, kterou jsem přijal, a tak vlastně začala má kariéra trenéra brankářů. Bylo mi tehdy zhruba devatenáct, dvacet let. O rok později jsem trénoval už i dorost, postupně se přidávaly další kategorie, a než jsem přišel do Uherského Hradiště, měl jsem na starosti dorostence i žáky,“ říká. Ve Slovácku Nejprve trénoval všechny brankáře, s postupem prvního mužstva do Gambrinus ligy si ale musel práci rozdělit s kolegou. V současné době tak má na starosti gólmany A-týmu, juniorky a dorostu. „Rozdíl mezi druhou a první ligou je z pohledu brankářů i mě jako jejich trenéra znatelný. Musíte dělat práci do nejmenších detailů, abyste nic neopomněli. V první lize totiž právě tyto detaily můžou rozhodnout o výsledcích zápasů,“ upozorňuje Juřička.

Klub pro právě začínající sezonu zvolil novou strategii, kdy vsadil na jednoho zkušeného brankáře a k němu nechal dva mladíky. Zda je to zdravý risk a krok správným směrem, to podle Juřičky ukáže až čas. „Mezi Mirou Filipkem a ostatními gólmany je docela značný věkový rozdíl, nicméně pro klub, který chce dávat šanci mladým, jiná cesta než model starší brankář a dva mladí prakticky neexistuje. A to i z ekonomického hlediska,“ stojí za rozhodnutím realizačního týmu. „Samozřejmě se můžeme dohadovat o tom, jestli by mladý gólman v případě potřeby zvládl úlohu jedničky, nebo ne, ale pokud jim tu příležitost nedáme, tak to nikdy nezjistíme,“ dodává.

Svým svěřencům se Juřička snaží poskytnout veškerý servis. Od tréninku přes zpětné vazby až po rozbory. „Chci je posunout nahoru po stránce sportovní, výkonnostní i mentální,“ tvrdí trenér gólmanů, který si pochvaluje spolupráci s oporou týmu Miroslavem Filipkem. „S ním jako zkušeným gólmanem probíráme i jiné věci, protože má pohled na věc někdy i jiný a konzultace s ním mi mohou pomoci.“

A jak vlastně zhruba vypadá brankářský týden? „Pondělí se nese hlavně v duchu tréninku fyzicky náročnějších, obratnostních cvičení, odrazové síly, chytání a padání je více než jakýkoliv jiný den v týdnu. Další den je spíše o brankářských rozcvičkách, a pak už se gólmani zapojují do tréninku celého mužstva. Čtvrtek a pátek už je na řadě předzápasový režim,“ popisuje jeden z členů týmu trenéra Miroslava Soukupa.

Nejen fotbalem je ale Martin Juřička živ. Souběžně s trenérskou profesí vykonává pedagogickou a studijní činnost na univerzitě Tomáše Bati. Že akademické působení a fotbal nejde moc dohromady? Omyl. „Celý život jsem chodil do školy a zároveň dělal fotbal. A tuto kombinaci se snažím dodržovat i nadále. Je to sice náročné, ale už si skoro ani nedovedu představit, že by to bylo jinak,“ usmívá se.

A to ještě musí zvládat jednu náročnou, ale o to radostnější úlohu. „Narodila se nám dvojčata, takže organizace času je hodně složitá, ale se ženou to zvládáme.“