Svoji základnu rozbili na louce u areálu mysliveckého sdružení, jen několik desítek metrů od kaple svatého Antonína. Malým obyvatelům osady sedmnácti podsadových stanů a teepee velela sice trojnásobná matka Eva Gazdíková, k ruce však podle svých slov měla zručného zástupce, jednadvacetiletého Josefa Bernáta.

„Naštěstí už to po nás přebírá ta generace dvacetiletých, kterou jsme vlastně vychovali, takže myslím, že i budoucí skauti jsou v dobrých rukou,“ poznamenala Gazdíková a dodala, že letos zvolili o něco komfortnější tábornické podmínky, než tomu bylo v minulých letech. „Výhodou na Svatém Antonínku byla právě blízkost myslivecké chaty, která nám poskytla určité zázemí v podobě kuchyně i sociálního zařízení,“ poznamenala.

Tak jako v minulých letech i letos si malí skauti užívali tematicky zaměřeného pobytu v přírodě. Táborová hra se nesla v duchu tématu Slované, včetně zaměření her a soutěží, které děti absolvovaly rozdělené do různých kmenových skupin. Přestože zajímavé pro malé skauty bylo podle sedmnáctileté Markéty Horňákové například poznávání slovanských bohů, tradičně velkou oblibu neztratily klasické bojové hry a stezka odvahy. Kromě toho se však táborníci každý večer dozvěděli také něco ze slovanské mytologie, čímž si prohlubovali svoje znalosti z historie. Mimo to se skautská osada zúčastnila na Svatém Antonínku nedělní mše a její obyvatelé si prošli tamní křížovou cestu pod širým nebem.

Soumrak skautingu v souvislosti s nástupem dorůstajících dětí z populačně slabých ročníků si však Horňáková nepřipouští. „Podle mě má skautské hnutí pevné kořeny. Organizace funguje v Suché Lozi už od roku 2000 a v současnosti jsou jejími členy téměř všechny školou povinné děti v obci, a dokonce některé ze školy mateřské. Budoucnosti skautingu se proto nemám důvod obávat, na rozdíl od řady jiných organizací,“ poznamenala Horňáková.