Z novodobého pohledu by se mohlo zdát, že se významným datem pro Suchou Loz stal rok 2007, kdy byla vyhlášena Vesnicí roku Zlínského kraje a na celorepublikové úrovni skončila třetí.

Podle místostarosty Suché Loze a poslance Parlamentu ČR Petra Gazdíka však existuje nepřeberné množství historických událostí, které byly pro Suchou Loz klíčovější, a to hlavně kvůli tomu, že se moravsko-slovenské pomezí pravidelně stávalo terčem nájezdníků. „Ne nadarmo se v našem kraji říká, že k nám zlo přicházelo vždycky z východu, což je pravda, kterou nám historie potvrzuje,“ poznamenal místostarosta a zákonodárce v jedné osobě.

Jedna z nejvýznamnějších událostí se však podle něj v Suché Lozi stala v roce 1886, kdy obec zasáhla obrovská epidemie moru. „Z tehdejších 530 obyvatel obce 370 zemřelo. Pro zbylých 160 lidí to byla obrovská rána. Můj obdiv jim patří i za to, že se pak museli postarat nejen o pohřbení tak velkého množství svých příbuzných a spoluobčanů, ale i za to, že dokázali své rodiny v té těžké době zkonsolidovat a kráčet životem dál,“ řekl Gazdík. Ten za úspěch Suché Loze považuje i to, že se představitelům místního národního výboru v 70. letech minulého století podařilo úspěšně zabránit výstavbě dálnice, která měla vést těsně kolem vesnice, skrz prameniště minerálky Slatina. „Zvláště v posledních dvaceti letech byla přínosem aktivita zastupitelů, díky níž se podařilo zabránit, aby se ze Suché Loze stala chatová oblast, jakési předhůří Kopanic. Díky tomu je to dnes plně fungující a rozvíjející se obec, kde lidé drží pospolu a žijí bohatým kulturním a sportovním životem.“ Jeho slova potvrdil starosta obce Václav Bujáček. „Jsem rád, že se lidi u nás drží tradic, sdružují se ve spolcích, a pokud se z obce odstěhují, že se rádi vracejí,“ poznamenal.

Sucholozské hody ve čtvrtek „zapálili“ s kytarami u táboráku místní skauti. Slavnostním úvodem však byl až sobotní křest knihy mapující historii i současný život obce s názvem Suchá Loz 1261– 2011, jejímž autorem je místní rodák a někdejší učitel Josef Gregárek. „Když jsem se v univerzitní knihovně probíral historií, našel jsem mnoho zpráv o tomto regionu, ale málo informací o naší vsi. Přece ale jsem z toho mála začal skládat střípek po střípku, až jsem obci nabídl, že bychom z toho mohli něco stvořit. Světlo světa tak mohla spatřit tato knížka,“ řekl Gregárek při křtu publikace. Té speciální modlitbou požehnal také správce tamní farnosti Jan Mach, jenž v ní žádal Boha o schopnost poznávat moudrost našich prapředků. „Dej nám sílu, abychom byli ochotni poznávat kořeny života generací před námi, dokázali se z nich náležitě poučit a podle toho dobrého, co nacházíme, abychom dokázali také vychovat následující generace,“ řekl kněz při malém rituálu na pódiu vedle obecního úřadu. Oslavy výročí byly důvodem k prezentaci spolků, které v Suché Lozi působí. A tak si mohli hodaři prohlédnout také výstavu mysliveckých trofejí, vybavení hasičů a včelařů nebo si v dílně uměleckého kováře Jakuba Uhlíře ukout atypický hřebík.

Pozadu nezůstali ani místní skauti, kteří nedaleko kaple svatého Rocha postavili na ukázku teepee a podsadový stan. „Chtěli jsme, aby měli lidé představu, v čem spíme, když táboříváme různě po okolí,“ řekla dvacetiletá Ludmila Špačková, která je skautkou už deset let.

Velkou pozornost lidí přilákalo mimo jiné také klání místních fotbalistů, kteří se utkali s Menšíkovou jedenáctkou celebrit z televizních seriálů. Hojné účasti se těšila také nedělní hodová mše, kde se to hemžilo krojovanými, stejně tak jako koncert dechové hudby Borověnka, pěveckého sboru Plkotnice a dětského folklorního souboru Slatinka. „Oslavy jsou to důstojné, akcí se děje opravdu hodně. Ze všeho nejvíc si cením, že se podařilo zkompletovat tu knížku o historii Suché Loze. To byl velice dobrý nápad,“ řekl dvaasedmdesátiletý Sucholozan Jan Lux.

Šest otázek pro starostu Václava Bujáčka

Co považujete za nejvýznamnější událost v historii Suché Loze?

To bude určitě morová rána, kterou obec s velkými ztrátami přežila v předminulém století a kvůli čemuž se nakonec i tyto našeho hody na svatého Rocha slaví. Tento světec je totiž uctíván jako protimorový patron.

Mohl byste vyjmenovat, které památky v obci si vážíte nejvíc?

Kaple svatého Rocha. Ten vztah k ní se umocnil, když jsem ministrovával.

Určitě není všechno jen pozitivní, a to ani v Suché Lozi. Co je tam podle vás největším problémem v mezilidských vztazích?

Největší potíží je podle mě to, že si lidé často hodně závidí.

Musíte řešit hodně sousedských sporů?

Určitě je jich víc než v době, kdy jsem byl malý kluk.

Máte jeden ukázkový?

Například ten o plotu mezi dvěma zahradami, který úplně přesně nekopíruje vlastnickou hranici a někde o kousek zasahuje sousedovi do pozemku. Doposud to žádný z nich neřešil a teď se tato malichernost stává nepřekonatelným problémem. Stejně tak často slýchávám konstatování: „To není naše, to je obecní. Proč bych to měl zametat, nebo odsud odhrnovat sníh?“ A přitom celé generace předků dotyčného s tím neměly problém a udělaly to, aby měly před domem pořádek. Dnes tomu tak v řadě případů není. A někteří dokážou i vydírat. Říkají třeba: „Starosto, já chci novou popelnici.“ Já na to: „Vždyť máš doma dobrou.“ A on opáčí: „Odhazuji za obec sníh, dej mi za to popelnici na kolečkách.“

Co je podle vás příčinou takového stavu?

To přinesla doba. Je mi 29 roků, ale pamatuji si, že za mého dětství nikdo neřešil, že seče, zametá, uklízí třeba také kousíček prostoru, který mu nepatří. Dnes všichni počítají majetky a co není jejich, na to ani nesáhnou.

Související články:

Suchá Loz čtyři dny hodovala, slavila 750 let