Krojovaná chasa, která se sešla v sobotu před čtrnáctou hodinou v centru obce, to měla proti předcházejícím létům s vyzvedáváním stárků mnohem snadnější. Pro tři stárky si přišla do jankovického domu s číslem popisným devadesát, k Remešům. Tam na chasu vedenou podstárkem Josefem Remešem čekala mladší i starší stárka, Lenka a Iveta, a její přítel Michal Vrána ze Spytihněvi, který chase kraloval. Raritou hodů bylo to, že v průvodu nebyli od Remešů jen tři vládci hodů, ale vykročilo do něj hned třináct krojovaných. „Je nás pět dětí, každé má svůj protějšek a rodiče k tomu, takže jsme tvořili téměř polovinu hodové chasy,“ prozradila mladší stárka Lenka.

„Už při loňských hodech jsem se domluvila s Lenkou Grossertovou, maminkou letošního mladšího stárka, že by naše děti mohly vládnout krojované chase. Přípravou na hody žila naše rodina celý rok,“ svěřila se maminka Lenky a Ivety Remešových. Přesto pro její a Grossertovu rodinu nebyly jankovické hody s právem pouze víkendovou záležitostí. „Být matkou dvou stárek znamená velikou starost a nervy jako špagáty. Chtěla jsem, aby všechno klaplo, aby holky neonemocněly, aby vyšlo počasí… Těch 'aby' by bylo mnohem víc. Ač jsem přípravou hodů žila celý rok, s blížícím se jejich termínem starostí přibývalo,“ tvrdila Lenka Remešová starší.

Se skromností sobě vlastní prozradila, že trochu zapracovala i na režii hodů, ba i říkání pro stárky se zrodilo v její hlavě. Poté, co chasa obešla s mladšími stárky dědinu, přišla si k Remešům pro staršího stárka. Místo něj však vyšla za chasou starší stárka Iveta se slovy: „Vítám tě, stárku, aj tebe, stárko, vítám aj všecky vzácné hosty, aj ty ze Spytinova, odkud přijela stárkova rodina. Abyste nemuseli chodit ještě jednú k nám, stárka vám sama zavolám,“ ujišťovala chasu starší stárka, civilním zaměstnáním učitelka Plavecké školy v Uherském Hradišti.

Od Remešů pak vyšel její galán a starší stárek v jedné osobě, aby začal kralovat chase, převzal hodové právo a chránil jej jako oko v hlavě. S šohaji a děvčicemi pak vládci chasy zamířili na radnici za prvním mužem obce s žádostí, aby jim hody povolil. „Nemohl jsem udělat jinak než jim povolení dát. Vždyť sám jsem při nástupu do starostovské funkce slíbil, že pokud v ní budu, tradici hodů se budu snažit zachovat,“ dušoval se starosta František Šimek a dodal, že je přesvědčen, že hodovým veselím se budou Jankovice zviditelňovat ještě mnoho let.

„Díky finanční a materiálové podpoře ze strany radnice není pořádání hodů pro rodiny stárků nijak finančně náročné,“ pochvalovaly si matky stárků, Lenka Remešová a Lenka Grossertová. Ta dokonce od března nacvičovala s chasou tance, kterými se šohaji a děvčice představili večer při hodové veselici v přírodním areálu Březičky. Krev v žilách tancechtivých rozproudila Staroměstská kapela a cimbálová muzika Hora, které se v sobotu postaraly o doprovod chasy po dědině.