Na Sadské výšině

Lidé žijící v nížině, při vodě, jako právě Hradišťané, vždy pociťují touhu podívat se na svět aspoň trochu z výšky. A takový pohled sadská výšina ideálně poskytuje. Odtud, od vykopávek kamenných pozůstatků dávné křesťanské svatyně, je jeden z nejkrásnějších výhledů do Pomoraví. Dolnomoravský úval má zde pozorovatel jako na dlani. Blízko sídlům i životodárné řece, a přece vzdáleni ruchu tržišť dole na ostrovech, žili tu lidé již v 9. století. A zanechali po sobě viditelnou stopu – právě ony kamenné základy.

Pro archeology je sadská výšina již půl století jedním z nejvýznamnějších, ale také nejzáhadnějších pahorků na Moravě.

Novodobé dějiny této lokality začal před 50 lety psát archeolog prof. Vilém Hrubý. Nebyl ale první.

Nález v krajině přerozkošné

V Moravských novinách dne 10. října 1849, tedy před sto šedesáti lety, vyšel článek, jehož autor skrytý pod iniciálami V. V. píše o objevu starého hrobu „na pahorku předním, když se jde z Hradiště do Kunovic v krajině přerozkošné.“ Na mohylu narazil sedlák z vesnice Derfle (původní název Sadů), který „hledal na své, od nepamětných časů obdělané, roli kamení, jehož chtěl použíti při stavění chalupy.“ Při tom „přišel na úhlednou zeď a po jejím prolomení našel kostru s hliněnou nádobou“. Uvedené sdělení je nejstarší tištěnou zprávou o archeologickém nálezu v místech, které se mělo o sto deset let později stát archeologickou senzací. V roce 1849 však ona zpráva nijak velký rozruch nevyvolala. Archeologie byla tehdy ještě v plenkách, a tak lidé na venkově často věřili, že vyorané hliněné popelnice rostou v zemi jako brambory. První archeologičtí nadšenci, jakým byl kupř. Václav Krolmus, byli posedlí objevováním pohanského dávnověku, což konečně i v tomto případě dotvrzuje zmínka o tom, že v hrobě byl mj. „jakýsi bůžek, jehož naši předkové nebožtíkům kladli do hrobu“. Pro Velkou Moravu tehdy ještě nebylo v dějepisných učebnicích příliš místa, neboť nebylo známo nic víc, než co se dalo vyčíst ze skoupých zmínek v letopisech a středověkých kronikách.

Za takových okolností není divu, že ani autor výše uvedeného článku nepřisuzoval nálezu dávného hrobu mimořádný význam. Koneckonců nebyl to ani první ani poslední podobný nález učiněný rolníkem při obdělávání půdy. A tak musela uplynout ještě řada let.

Na prahu velkého objevu

Teprve po 2. světové válce se do těchto míst vydal již zmíněný Vilém Hrubý (1912-1985), původním povoláním učitel, avšak koncem 40. let minulého století již „uznaný odborník v archeologii“. V roce 1945 na základě povrchového sběru keramických vzorků usoudil, že zde bylo sídliště. S týmem spolupracovníků a archeologickým náčiním se sem vydal mnohem později znovu – v roce 1958. Četné nálezy potvrzovaly jeho předchozí hypotézu o slovanském osídlení těchto míst. O rok později, v roce 1959 však došlo k objevu zásadnímu: před očima archeologů se ze země začaly vynořovat základy kamenné stavby. To v té době již nebyl objev zcela výjmečný, neboť Vilém Hrubý měl v té době za sebou již objev velkomoravského kostela Na Valách ve Starém Městě, avšak v tomto případě šlo o celý komplex zděných budov, tři kostely tvořící jeden celek. Bezmála tisícovka hrobů odkrytých během následujících pěti let kolem stavby jen potvrzovala její mimořádný význam. Od počátku bylo zřejmé, že jde o významné, ne-li nejvýznamnější církevní středisko z dob Velké Moravy. O poslání a významu místa posléze probíhala mezi odborníky diskuse, která v řadě aspektů pokračuje podnes.

Hrob svatého Metoděje?

Jak zhodnotil nález sám jeho objevitel? Podle něj – a k tomuto závěru se přiklání i Hrubého pokračovatel archeolog doc. Luděk Galuška – jde v Sadech o biskupské sídlo, tedy místo, které bylo střediskem církevní správy Velkomoravské říše, a tedy i sídlem arcibiskupa Metoděje. Nález psacích potřeb stilů – pisátek a voskových tabulek, na něž se psalo, dokládá, že šlo současně o bohosloveckou školu, v níž získávali vzdělání Metodějovi žáci. A konečně – byla vyřčena i hypotéza, že kostel je oním metropolitním kostelem zasvěceným Panně Marii, o němž bez bližší lokalizace moravskopanonské legendy hovoří jako o místu posledního odpočinku sv. Metoděje. Popisu odpovídá nález hrobky ve zdi za oltářem. V hrobce sice nebyly nalezeny žádné ostatky, je však pravděpodobné, že ještě v roce 885 byly přeneseny na jiné místo, aby nedošlo ke zhanobení pohřbu biskupem Vichingem, který vyhnal Metodějovy žáky z Moravy.

Byla uveřejněna i hypotéza, že zde byl pochován i král Svatopluk. Avšak stejně jako v předešlém případě jednoznačné důkazy chybí.

Každopádně velkomoravský církevní komplex v Sadech byl jednou z nejvýznamnějších církevních staveb Velké Moravy a jeho objev patří k největším objevům slovanské archeologie 2. poloviny 20. století.

Půlstoleté výročí tohoto objevu si včera připomněli i návštěvníci semináře v uherskohradišťské Redutě, na kterém promluvil mj. i Hrubého pokračovatel, vedoucí archeologických výzkumů ve St. Městě–Veligradě doc. dr. Luděk Galuška.

jiří Jilík