Nyní se objevuje na prknech Slováckého divadla. Ústřední postavy vytvoří Jiří Hejcman, Klára Brtníková a Zdeněk Trčálek. Nad vším dohlíží režisér Igor Stránský (na snímku). „Byl by to skutečně velký hřích, kdyby se neobjevil i na jevišti Slováckého divadla,“ říká.

Po silných, emocemi nabitých příbězích Obchodník s deštěm a Harold a Maude jste se vrhnul na komedii. Proč? Bylo vám smutno po smíchu?
Bez smíchu, legrace, ba přímo srandy si svůj život vůbec nedovedu představit. A tak už jsem cítil potřebu po dvou emotivně silných titulech přejít k uvolněné komedii. Nechci vůbec snižovat úroveň a kvalitu mé předešlé práce, ale v „Penzionu“ mne čeká velice náročný úkol. Jsem přesvědčen, že udělat dobrou komedii dá daleko více práce než drama, kde se dá spousta věcí ukrýt do znaků a symbolů. Dobrá komedie, to je průzračná studánka, kde je dominantní lehkost a hravost. Na první pohled se zdá, že to nic není. Je za tím však ukryta náročná, ba až filigránská práce.

Proč padla volba zrovna na divadelní podobu slavného filmu Penzion pro svobodné pány?
Existuje mnoho komediálních titulů, ale skutečně kvalitních není zas tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. Komedie bez chytrého humoru je pouhým „plácáním po zadku“. Penzion pro svobodné pány patří k tomu nejlepšímu, co se na českých jevištích v 70. letech objevilo. A byl by to skutečně velký hřích, kdyby se neobjevil i na jevišti Slováckého divadla.

Na přípravě spolupracujete dokonce s Jiřím Krejčíkem, který je autorem divadelního textu a především režisérem zmiňovaného proslulého filmu. Pan režisér má pověst nekompromisního tvůrce, který neváhá a škrtí herce. Potvrdíte to?
Pan režisér Jiří Krejčík je skutečně mimořádná osobnost. Energie v jeho dvaadevadesáti letech je neuvěřitelná. Považuji za štěstí, že jsem se mohl s touto uměleckou osobností několikrát setkat, respektive byli jsme v častém telefonické rozhovoru. Dával mi cenné rady ze své mnohaleté práce na „Penzionu“. Od vzniku inscenace do ukončení v Činoherním klubu v Praze uběhlo neuvěřitelných 17 let. Celou tu dobu pan Krejčík komedii kontroloval a byl u všech změn, přeobsazení. Vystřídala se tam celá plejáda výtečných hereckých osobností. Mezi jinými Jiřina Jirásková, Iva Janžurová, Josef Abrhám, Vladimír Pucholt, Jiří Menzel, Oldřich Vízner, Jiří Hrzán. Mých osm týdnů nastudování inscenace je proti letité zkušenosti pana Krejčíka nesouměřitelné. Proto rád přijímám dobré nápady a nechám se inspirovat. Pan Krejčík je ve svých argumentech někdy skutečně tvrdý, ale od takové osobnosti beru vše s respektem a porozuměním. A tak z chvilkového napětí vznikne zajímavý a tvůrčí dialog (bez škrcení).

Přivítali jste jej i ve Slováckém divadle?
Pan režisér Krejčík zhlédl v našem divadle jednu ze zkoušek Penzionu pro svobodné pány.

Jaká ta návštěva byla?
Nejdřív jen tak seděl v hledišti a sledoval dění na jevišti. Po nějaké chvíli asi zapomněl, že je autorem, respektive upravovatelem předlohy irského dramatika O´Caseyho. Začal do mé práce vstupovat jako režisér s mnohými zkušenostmi ze své práce na komedii v pražském Činoherním klubu. Zde jsem se trochu postavil „na zadní“. Naznačil jsem panu Krejčíkovi, že se nechám rád inspirovat dobrými nápady a připomínkami, ale nebudu však zásadně opisovat. Mám přece právo na to, abych si vytvořil svoji režijní koncepci, aniž bych porušil autorský záměr, tedy záměr upravovatele – pana Krejčíka.

Takže došlo na nože?
Náš rozchod po jeho návštěvě ve Slováckém divadle byl dosti napjatý. Jiří Krejčík se však ve svých dvaadevadesáti letech projevil jako skutečný formát. Nehrotil nadále situaci a telefonicky mi sdělil: „Pokud nemáte zájem akceptovat mé rady a připomínky, dokončete práci na inscenaci sám.“ Práci dokončím, ale vybaven celou řadou kvalitních a tvůrčích poznámek režiséra Jiřího Krejčíka, které mi značně napomohly v mé režijní práci.

Dovolíte nám nahlédnout do divadelní kuchyně? Co zajímavého jste si na herce vymyslel tentokrát?
Odpovím receptem: Vezmi dobrou hru, vhoď do ní pár kvalitních herců, kteří se na to hodí, vyhrabej někde pár dobrých režijních nápadů, okořeň to jimi spolu s výtvarnou a hudební složkou, trpělivě míchej (zkoušej). Nech to celé dozrát a předlož k ochutnání.

Diváci Slováckého divadla jsou zvyklí na prvotřídní komedie. Je to závazek při přípravě té další? Nebo vás to naopak motivuje?
Ve svém útlém mládí jsem se věnoval závodně lehké atletice. Když byla laťka na výškařských stojanech, vždy jsem se ji snažil překonat. Nikdy jsem ji nepodběhl.

Co by měl umět herec, který chce rozesmát diváky?
Být tak pravdivý a přesvědčivý, aby divák jeho hru přijal. A potom je všechno najednou velice jednoduché a diváci jsou přesvědčeni, že jsou právě přítomni uměleckému zrodu.

A co by měl hlídat režisér?
Aby byl herec pravdivý a přesvědčivý, aby divák jeho hru přijal.

Co nejvíce v poslední době pobavilo vás?
Předvolební boj. Ideální námět pro kabaret.

Josef Kajetán