V obcích i ve městech se lidé mohli potkat s fašančáry, babkovníky, babkáři, podšabláři, skakúny, kteří tancovali podšable – staré mečové tance se šavlemi, na které dostávali mimo jiné také výslužku v podobě slaniny, špeku, uzeného masa nebo klobás. Nejen v průvodu, ale také o večerní zábavě skákala chasa na konopě, nebo se válaly dyně, symbolicky tím byla zajišťována plodnost a růst vegetace. Magické významy různých úkonů a symbolika už dnes není příliš známa.

Děvčata a mladá hodová chasa vybírala vajíčka, tekutiny a jiné dary, které se pak plnohodnotně využily při večerním pochovávání basy jako společná večeře pro obchůzkáře. Někde se dodržuje tradice končit fašanek až v úterý, večer před Popeleční středou, tradičním pochováváním basy. Ve formě litanie a pohřebního oplakávání pozůstalých je kritizována současná společenská scéna v obci a prohřešky a neúspěchy.

Popeleční (Škaredou) středou začíná postní období, které trvá až do Vzkříšení o Bílé sobotě. Lidé se scházejí v kostele na tiché mši svaté, kněz jim požehná a domů se věřící rozcházejí s křížkem na čele, který je značen posvěceným popelem. Nastává doba vnitřního klidu.

Většina z nás dnes chápe fašanek jako období plné bujarého veselí, jídla, pití, zábav a často i tolerovaných nepřístojností. V minulosti sehrávaly úkony prováděné v tyto dny významnou funkci, která zajišťovala hojnost, plodnost, ochranu a blaho nejen v rodině a v příbytku, ale současně i v celém hospodaření. V tomto období se stále připravují tradiční jídla z masa a obřadní masopustní pečivo, smaží se koblihy a boží milosti.

Průvody po obcích dům od domu jsou provázeny nejen zpěvem, hrou a tancem, ale také maskováním, které mělo dříve významnou symbolickou funkci. Pohybové vyjadřování jednotlivých masek a postav pak mělo i svůj magický význam.

K nejstarším maskám patří masky zvířecí. Jejich základním smyslem bylo působení na plodnost a prosperitu. Medvěd původně vytáčel v tanci ženy a dívky, které si přály přivést na svět potomka, přestrojením za kohouta se slepicí s jejich výrazným kvokáním zajišťoval dobrý chov drůbeže a dostatek vajec po celý rok. Stěžejní postavou byl pohřebenář, slaměňák, který byl magickou zárukou blahonosnosti, prosperitní smysl naplňoval nadítý, k maskám staršího typu, které plodnostně působily na okolí, patřily ženy s děckem, cikánky, nevěsta s ženichem…

V obyčejích převládají (dnes bohužel často už neuvědomované) výrazné plodnostní a ochranné prvky – obchůzky po domech, příprava obřadních jídel, tance, hry, symbolické předvádění různých činností, zákazy jistých prací, svatební scénky a maskování.

Romana Habartová