Se svými názory na folklor i svým vztahem k jízdě králů samotné se čtenářům Slováckého deníku svěřila v rozhovoru, kde kromě jiného tvrdí, že pro mladíky v královské družině znamená celoroční příprava na starobylý rituál velký krok k dospělosti.

Jste v čele Klubu sportu a kultury ve Vlčnově, tedy také hlavní organizátorkou jízd králů už od roku 2002, v jejím organizačním výboru jste však figurovala už předtím. Kdo ve vás vztah k folkloru vypěstoval a od kolika let se fenoménu jízdy králů ve Vlčnově věnujete?
V pubertě a na střední škole jsem všechny zmínky o jízdě králů neměla moc v oblibě, protože jsem nechápala… Ovšem cimbálovou muziku jsem si na střední škole v Uherském Hradišti velmi oblíbila, zajímalo mne lidové řemeslo a dokonce jsem krátce uvažovala o studiu etnografie. Pak jsem odešla na 10 let na Slovensko a začalo se mi stýskat po domově. Slováci vždycky dovedli velmi využívat své lidové poklady a také je podporovat. Teprve s odstupem si člověk uvědomí, že i doma jsou poklady, které stojí za to „opečovávat“. Také otec měl nenápadný vliv na formování mého názoru na jízdu králů i lidové tradice. Někdy po roce 1984, kdy jsem se stěhovala zpět do Vlčnova, mne tehdejší organizátorka řemeslného jarmarku požádala o pomoc, a tak jsem se dostala do výboru KSK a začala spolupracovat.

Mohla byste prozradit, co je při jízdě králů ve vaší obci nejsložitější zorganizovat či zkoordinovat? Odkud máte třeba zapůjčené koně?
Nejsložitější je propojit lidovou tradici vlastní jízdy králů, které nositelem u nás je ročník dosahující v daném roce osmnáct let a královská rodina, s organizovanou částí programu, jako jsou koncerty dechových hudeb, vystoupení souborů, krojový průvod. Nejtěžší je odhadnout míru nutného vlivu. Radit, nabízet pomoc, domlouvat. Každý ročník je jiný, každá královská rodina má jiné priority. Také je čím dál těžší domluvit dostatek pořadatelů. Koně si u nás zajišťují sami jezdci s pomocí rodičů.

Pokud to vůbec lze, dokázala byste popsat, v čem podle vás spočívá kouzlo jízdy králů?
To nedokážu vyjádřit, neumím psát básně. To je otázka pro poetickou duši. Nejlépe to podle mne napsal pan Josef Beneš v publikaci Vlčnovská jízda králů: „Není žádnou nadsázkou, tvrdím-li jako odborník v národopisu, že se v ní uchovalo něco závažného z dávných lidových tradic, které se předávají z pokolení na pokolení jako cenný odkaz minulosti, jako apoteóza i doklad tvůrčích schopností těch generací, jež tu žily, pracovaly a snily o lepším životě před námi a které nám zachovaly v tomto pro nás trochu tajemném poselství kus starobylé obřadnosti jako vzácný odkaz trvalé platnosti i významu, jako potěchu i povzbuzení nám i těm budoucím.

A co jízda králů z pohledu současnosti. Dnes už mladí hoši na vojnu nemusí, nejsou tedy odvedenci, což je v minulosti do značné míry stmelovalo. Není z tohoto pohledu složitější, motivovat sedmnáctileté mladíky k folklorním povinnostem, jejichž součástí je ve Vlčnově, mimo jiné také účast při jízdě králů v družině panovníka?
Jezdit jízdu králů je ve Vlčnově právo a povinnost zároveň. Zatím se vždycky většina domluvila a společně začala rok předem trénovat zpěv. V 17 letech pak jedou společně v krojovaném průvodě na voze. Chválabohu mají naši hoši zájem o velikonoční obchůzku, stavění a hlídání máje, jízdu králů. Myslím, že i v dnešní době má pro ně tento rok velký smysl. Učí se odpovědnosti, mají starosti, něco musí udělat a zorganizovat sami za sebe. Dospějí.

Kolik jich letos vlastně usedne o víkendu do koňských sedel?
Letos není družina příliš velká, krále Romana doprovází 13členná skupina.

Pamatujete rok, kdy královská družina čítala enormní množství jezdců a naopak období jejich minimálního počtu?
Vloni jezdilo dvacet tři mládenců, což je na poslední roky hodně. Většinou kolem patnácti, šestnácti. U nás je to dáno počtem chlapců v ročníku. Ty nejhubenější roky teprve přijdou, tak za tři pět let.

Bude se ta letošní jízda králů něčím odlišovat od těch předešlých?
Letos nastaly malé změny v organizaci jízdy králů. Zrušili jsme programové místo na stadionu TJ. Snažíme se celý zvyk vrátit do vesnice, mezi domy, kam patří. Mládenci budou mít víc prostoru pro objížďku v ulicích. Zakončení proběhne uprostřed obce na návsi, kde bude i hlavní program od 10.00 hodin dopoledne.

Mohla byste našim čenářům ozřejmit, jak probíhá volba krále ve Vlčnově, kdo se králem může stát a kdy je poprvé oficiálně představen veřejnosti a ujímá se vlády?
Krále si vybírají mládenci sami. Buď mají tip, kdo by chtěl králem být nebo chodí po rodinách, ve kterých je chlapec ve věku mezi deseti až čtrnácti lety, a prosí rodiče o krále. Když nemohou nikoho najít, pomáhá s hledáním starosta. Za devět let, co jsem v klubu, byla pomoc starosty naštěstí nutná jen jednou. Věk a „poctivost“ je také jediná podmínka. Představen je poprvé veřejnosti na krojovém plese, tradičně poslední sobotu v lednu. Vlády se ujímá den před vlastní jízdou a „vládne“ celý rok.

Má vlčnovský král, kromě absolvování jízdy s růží v ústech, nějaké další povinnosti při jízdě a v průběhu roku?
Král s rodinou se účastní krojového plesu, mládenci jej mezi sebe berou dopoledne na velikonoční obchůzku. Královská rodina podporuje ročník při pořádání taneční zábavy, chodívá s nimi občas k máji, je to velmi individuální. Král je jednou z hlavních postav při pořadu „Předání vlády králů“ v předvečer jízdy králů a za rok zase musí předat vládu dalšímu nositeli tradice. Během roku všeobecně nemá žádné povinnosti, ale někdy se nějaké „reprezentační“ vyskytnou. Jeden přebíral cenu za dokumentární film s panem Davidem Bonaventurou, jiný byl na Expu v Hannoveru, další absolvoval tiskovou konferenci s poslancem Evropského parlamentu …

Chystáte při organizaci letošní jízdy králů nějakou raritu?
Udržujeme tradici, žádné rarity nevymýšlíme. Našim zájmem je zachovat zvyk v co nejpůvodnější podobě. Zajímavosti občas vznikají samovolně, třeba vloni jezdili v družině čtyři bývalí králové. V letech 1998 a 2006 se našel odvážlivec, který jezdil na koni nazdobeném jak před 120 lety, za časů, kdy jízdu králů maloval Joža Uprka.