Trpělivě vede šikovné i toporné tanečníky, aby zvládali základní krok, otáčky a podtočky, osobitým humorem komentuje promenády a vykazuje lajdáky bez kravaty ze sálu. V přestávce jedné ze „závěrečných“ si udělal čas, aby čtenářům Slováckého deníku osvětlil základní pravidla, která je v plesové sezoně potřeba znát a dodržovat.

Když chci jít na ples, jakým způsobem se na něj mám doma připravit, abych se neztrapnil?

Dost záleží na tom, o jaký ples se jedná. Pokud o slavnostní, existují nějaké normy, například v podobě fraku či smokingu. Na klasický ples někde v Hradišti ale stačí oblek, košile, kravata.

Dozvím se to třeba na pozvánce?

I tam může stát přesná specifikace, například že vás bez smokingu dovnitř nepustí. Byl jsem ve vídeňské opeře a tam nedáte bez fraku ani ránu. U nás na Slovácku se s tím ale samozřejmě setkáme jen stěží.

Některé plesy jsou reprezentační, jiné bez tohoto dodatku. To hraje nějakou roli?

Reprezentační ples by měl být slavnostnější, ale kdo z nás má dneska ve skříni smoking nebo frak? Takže by měl stačit oblek a jako doplněk motýlek – ten je slavnostnější než kravata. Dámy by pak rozhodně měly mít nějakou toaletu, kalhotové kostýmy nejsou to pravé ořechové. Záleží ale zase na jejich vkusu a na módě.

Kam až mohou zajít s krátkostí sukně?

Měly by být alespoň po kolena. Kratší jsou do společnosti nepřípustné, protože se ukazuje to, co už by mělo zůstat skryto.
Říká se, že o člověku také leccos prozradí jeho boty.

Když někoho potkáte, první dojem je vždy vizuální. Takže se mu díváte na oči, muži se dívají i na jiné partie, přejedete zrakem celé oblečení a pak se skutečně díváte, jak je to s boty. Rozhodně když má pěkné oblečení a boty jak vidlák, tak si řeknete, že je něco špatně.

Jaký základní soubor pravidel je pak na každém plese potřeba dodržovat?

Pánové by se měli starat o dámy a pokud sedí u stolu třeba dva páry, a jedna z nich je má partnerka, měl bych minimálně jednou až dvakrát za večer vyzvat k tanci i tu druhou dámu. Měli bychom si udělat takovou rošádu.

A netropit žádné žárlivé scény?

To určitě ne, jsme na plese, kde se bavíme. Pokud se někdo neodváží projevovat své city, tak není co řešit.

Na plesech se popíjí alkohol, co si člověk v tomto ohledu může dovolit?

Podle toho, co snese. Rozhodně bychom neměli chodit po čtyřech, protože to už není zábava, ale legrace těch druhých, kteří jsou méně opilí a sledují to. Bereme-li v potaz etiketu, účinky alkoholu by neměly být vůbec poznat. Ale proboha, jsme lidi, tak se bavme podle toho, co je nám milé. Po půlnoci už ta pravidla dostávají zabrat všude, takže se musíme obrnit trpělivostí a nebýt tak kategoričtí.

Jak jsou na tom plesy na Hradišťsku, co se týče těchto norem? Jak se lidé chovají?

Záleží na tom, kde. Třeba reprezentační ples města bývá hodně společenský a podle etikety. Na vesnicích je to volnější, srdečnější. Chlapi zahazují saka, vyhrnují košile. Proti gustu žádný dišputát, bavme se. Ale pokud je na pozvánce napsáno reprezentační, tak by to mělo být skutečně podle etikety.

Kde už jste letos byl a kam se chystáte?

Mám nějaká pozvání na místní plesy, moc tomu ale asi věnovat nebudu, protože po šestnácti letech se nám podařil přírůstek do rodiny. Věnuji se teď spíše výchově syna. Rozhodně stojí za to si zajít na kloboukový bál nebo divadelní ples.

V jiném rozhovoru jste prozradil, že vaše první taneční štace byl staroměstský folklorní soubor Dolinečka. Myslíte si, že to množství regionálních souborů nějak prospívá tanečnímu povědomí na Slovácku?

Lidové tance nedělám už hodně dlouho, ale k našemu kraji rozhodně patří. Myslím si, že ať je to Dolinečka, Hradišťánek nebo jakýkoliv jiný soubor, má tu výhodu, že děti rozvíjí v jejich uměleckých dovednostech a baví je. Mládež pak získává určitý názor a pohled na naši regionalitu. Stoprocentně to má svou funkci.

Tomáš Horváth se narodil v květnu 1969 v Uherském Hradišti, před třemi lety se přestěhoval na druhý břeh řeky Moravy, do Starého Města. Několik let závodně tančil v českém vojenském souboru Lužičan. A jaký je jeho největší taneční úspěch? „Myslím, že to bylo nějaké mistrovství republiky, ale už si to ani nepamatuji. Není potřeba se tím chlubit a stejně už bych dnes, po dvacetileté pauze, nedal nic dohromady,“ odpovídá skromně taneční mistr. Kromě toho, že pořádá kurzy tance a společenské výchovy, ozvučuje ještě s kolegou různé hudební produkce. Je ženatý, má dvě děti.