Co ale mají říkat čtyři tisícovky fanoušků, kteří se tohoto zápasu zúčastnili? No, zase fiasko. První půle parádní a pak jako obrázek z filmu Obrácení Ferdyše Pištory. Po hřišti pobíhala jedenáctka, která nevěděla co má hrát a soupeř ji přehrával ve všech směrech. Nebylo proto divu, že body opět putovaly ze Slovácka na export. Svěřenci trenéra Soukupa v jarní sezoně doma dokázali porazit jen sestupem ohroženou Příbram. Třikrát prohráli a třikrát remizovali. Tak špatnou domácí statistiku Městský fotbalový stadion Miroslava Valenty ještě nezažil. Co naplat, že máme nejlepší fanoušky, když výsledkově jsme jedni z nejhorších v lize.

Velmi mne pobavil svými výroky o zápase s Brnem trenér Soukup. Ten po tomto ostudném utkání prohlásil: „Mrzí mě, že jsme si sami naplivali na obličej a zklamali několik tisíc fanoušků…výkon, který toto mužstvo dneska předvedlo, nemá žádnou rozumnou formu omluvy, protože to je hazardování se svým jménem, hazardování s vlastními fanoušk,y a já se jim nedivím, že odešli dvacet minut před koncem zápasu.“ Po týdnu však rychle své myšlenky přehodnotil a do zápasového zpravodaje s Boleslaví o utkání s Brnem napsal: „Jak si vážíme všech diváků v sezoně, jak je chválíme a ctíme, tak v tomto zápase nám neuvěřitelně křivdili… celkově vzato to nebyl zápas o odfláknutí nebo neodfláknutí, ale o kvalitě a produktivitě klíčových hráčů. Ta mě zklamala, tu jsem kritizoval po zápase, ne výkon jako takový.“ Co k tomu dodat? Já myslím, že nic.

Po zápase s Boleslaví si novináři vyžádali Petra Švancaru, kterého trenér Soukup poslal do boje jen na poslední čtvrthodinu utkání. K míči se vlastně ani nedostal, a tak mohl divákům jen po utkání zamávat. „Tuším, že to byl můj poslední zápas za Slovácko, tak jsem se chtěl alespoň s lidmi rozloučit, tak jsem jim zamával,“ prohlásil Švancara, nejlepší letošní střelec Slovácka se 7 brankami. Je třeba si přiznat, že Švancara byl a je hráčem, který přitahuje diváky do hlediště, hráč, ze kterého mají všichni soupeři obavy. Jediný zápas jej ovšem sestřelil z výšek do propadliště. Jestli to bylo v sobotu skutečně jeho poslední vystoupení za Slovácko, tak fanoušci mohou jen litovat. Od dob Poddaného a Kufy to byl jeden z mála hráčů, na kterého se fanoušci vždy těšili. Na kterého se chodilo. Někdy předvedl jen dvě tři akce za zápas, ale ty stály za to.

Trenér Soukup po zápase s Mladou Boleslaví řekl: „…já tady nebudu dělat analýzu Petra Švancary za celou ligu, celou sezonu pravidelně hrál… my máme ještě čtrnáct dnů na to, abychom zhodnotili, jestli má ve Slovácku zůstat nebo ne. V tuto chvíli jsou možné všechny varianty.“ Tak s poslední větou s trenérem Soukupem zcela souhlasím. Je totiž také celkem možné, že zápas s Mladou Boleslaví byl posledním zápasem na Slovácku právě pro trenéra Soukupa. Ten udělal těch kotrmelců hned několik. Do Hradiště přivedl několik „posil“ včetně těch posledních, Nešpora s Cissém. „Jak Nešpor, tak Cissé jsou hráči, kteří nám zkvalitní tým na vybraných postech. Zapadají do naší koncepce, my víme proč ti hráči přišli,“ prohlásil Soukup před sezonou. Zdá se, že opravdu jen on věděl, proč do Slovácka přišli, jinak to nikdo nepochopil. Všichni očekávali boj ve středu tabulky, ale hrálo se jen o záchranu. Pět porážek v domácím prostředí, to není dobrá vizitka. Za tolik propíraný zápas s Brnem se vina sváděla jen na hráče, ale trenér si tu svou nepřipouštěl. Já si ovšem myslím, že tento zápas nezvládl právě on. Anebo zvládl? To ať posoudí každý sám.

Vojtěch Johaník