Související Podívejte se: modeling přivítal nové tváře a Na přehlídce předváděl také Mázl z Ordinace

Mezi známými obličeji stojí televizní reportér Vojtěch Johaník, zpěvačka Jana Chaloupková, Miss Europe Junior 2003 Anna Pálečská, kouzelník Jiří Hadaš nebo mluvčí uherskohradišťské radnice Petra Zemčíková. Ta jako první zažívá nefalšované zděšení, když na programu přehlídky přilepeném v improvizované šatně zjišťuje, že bude celou akci zahajovat. „Jéžišmarjá, proč mám jít první zrovna já? Tak mi aspoň dejte nějakého chlapa, ať jde se mnou,“ žadoní půvabná černovláska, která přehlídku otvírá modelem zimní bundy s elegantní kožešinou na kapuci. „Ne, musíš jít sama, to zvládneš,“ zamítá její požadavek druhá z organizátorek a dlouholetá televizní moderátorka Petra Kučerová.

Dvě desítky osobností ze Slovácka i mimo něj se v pátek 24. září v hradišťském Klubu kultury sešly, aby pomohly Diakonii získat peníze pro jejich klienty. Nápad se zdá být skvělý: uspořádat módní přehlídku, na níž budou známé tváře předvádět oblečení. Peníze z ní půjdou postiženým dětem. Práce s modely-amatéry je však těžká. Neumí se pohybovat po molu, neví, kdy mají vyjít ze zákulisí nebo kde se mají zastavit.

„Ze zákulisí vyrazíš, až řeknu tvé jméno, pak o tobě začnu mluvit a ty se mezitím dostaneš až sem na střed, zůstaneš stát na tom sváru koberce, až všechno přečtu, tak se rozejdeš. Trochu se pošmrdolíš po mole, pak se vrátíš a bude s tebou rozhovor. Otázky ti říkat nebudu, to by byla nuda. Jsi novinář, tak to zvládneš,“ diktuje mi moderátor televizních novin na Primě a pro tento večer konferenciér Roman Fojta, co mám dělat, když se trochu zbaběle krčím mezi kolegy, kteří spolu se mnou předvádí oblečení ze salonu Mens EGO.

„A jak rychle mám jít a kde se mám otočit?“ běží mi hlavou úsečné televizní záběry přehlídek z Milána či Říma. „Musíme natrénovat pořádnou choreografii. Já bych to vystoupení trochu zpestřil, přinesl jsem si baranicu od kunovského kroje, to by šlo, ne?“ usmívá se na mě lišácky další model a vedoucí Kunovjanu David Pavlíček. To už je konec první zkoušky. Trvala skoro tři hodiny. Dostali jsme rozchod a sraz na druhou zkoušku je hodinu a půl před samotnou přehlídkou.

V půl šesté večer už se v zákulisí znovu scházíme, dámy načesané od kadeřníků a namalované od vizážistů, pánové připravení na vše. „Půjdeme do půlky mola, tam se zastavíme, dáme pózu. Na konci mola si krajní kleknou a zase dáme pózu, pak od krajního zpět do půlky mola, póza a všichni zpět na začátek,“ sestavuje Pavlíček choreografii.

„A Jožka Kubáník bude nahlas říkat, kdy se máme zastavit a kdy jít,“ navrhuji. Vše je schváleno, jedeme dvakrát nanečisto a pak už naše pětice – Josef Korvas, David Pavlíček, Josef Kubáník, Ladislav Ondřej a moje maličkost – čeká na svůj moment. Všichni před námi zvládají svou úlohu bravurně. Petře Zemčíkové nevěřím, že není modelka, Vojta Johaník kráčí po mole s grácií a na konci ještě pobaví diváky obnažením svého vysportovaného hrudníku.

A teď jdu já. Světlo, koberec, chůze, otočka, sundat bundu, usmívat se, rozhovor. A je konec. Mám to za sebou. Zatím přicházejí ostatní kolegové a já pohledem v publiku hledám rodinu. Teď vyráží na molo naše pětice. Při natrénovaných pózách se sál baví, lidé tleskají. Odcházíme do zákulisí a kolegové nás poplácávají po ramenou. Je to úleva. Už jen čekáme na defilé, které si užíváme. „Byla to sranda a měli jste to krásně natrénované, jako byste to dělali čtrnáct dnů,“ chválí nás hodinu po přehlídce žena se švagrovou, když společně ve vedlejší restauraci popíjíme víno.