„A ještě nějakého následníka, který by to po mně přebral. Jenže to chce dneska málokdo. Ke včelařině musí člověk chovat opravdovou lásku,“ říká devětasedmdesátiletý Malenovský.

Podle něj může dobré výsledky očekávat jen ten, kdo se o své včely řádně stará. „Jedině tehdy budou na jaře silné, což je prvořadé. Letošní jaro však bylo bohužel bídné. Pršelo, bylo chladno a včely nemohly vyletět. A když už včely něco donesly, tak to spotřebovaly. Z prvního medu, kterého obyčejně bývá kolem patnácti až dvaceti kilo, letos téměř nic nebylo. Druhý med se sbírá asi tři týdny po tom prvním a ten letos počáteční mizérii napravil. Točil jsem pak i med třetí. Celkově je tedy medová úroda kvantitativně průměrná, ale zato kvalitní. Opravdu, tak kvalitní med jako letos jsem ještě nikdy předtím neměl!“ pochvaluje si parametry výsledků celoroční práce včelař s tím, že by úspěch mohl být částečně způsoben výsadbou medonosné byliny svazenky vratičolisté.

Úlů má Antonín Malenovský šestatřicet, v každém přitom bzučí čtyřicet až osmdesát tisíc včel. Ke svému kompletně vybavenému včelínu jezdí autem.
Sobota v Modré se včelaři náramně líbila. „Je to pěkný pohled, že se lidé zase začínají zajímat o včelí produkty. Proto taky vlastně medovinu dělám, abych podpořil tuto akci. A chtěl bych poděkovat všem, kteří mají zásluhu na rehabilitaci poctivého medu. Lidé totiž přestali chodit na nekvalitní med do supermarketů a jdou raději ke svému včelaři, kterého si oblíbí. To potom beru jako velké ocenění,“ uzavřel spokojeně včelař Malenovský.