Žijící legenda Horňácka, bohatýr s hutným barytonem (možná i basbarytonem) přesvědčuje již mnoho let všechny ty, kteří se domnívají, že ke zpívání horňáckých sedláckých je třeba vysoký, znělý tenor. Narodil se v Hrubé Vrbce v rodině Martina Holého, dětství prožil ve své rodné obci v prostředí s živou muzikantskou i pěveckou tradicí. S bratrem Dušanem se proslavili již jako děti ve slavném Plickově filmu Věčná píseň. Vystudoval strážnické gymnázium (maturita v roce 1949) a v té době již hrál v hrubovrbecké kapele Jožky Kubíka. V letech 1949 až 1954 absolvoval Vysokou školu veterinární v Brně, mimo jiné byl primášem cimbálovky této školy a ta byla současně muzikou Slováckého krúžku.

Působil v Brněnské cimbálové muzice, v níž rozšířil repertoár z Horňácka, zejména o sedlácké. Ve svém profesionálním životě působil jako asistent, docent a profesor na vysoké škole v Brně, ale také jako expert na Kubě, v Mexiku a Brazílii, kde učil, jak sám říká, „zapúšťat správně krávy“. Jako zpěvák působil nejvíce s Horňáckou muzikou Martina Hrbáče, ale zpíval i s dalšími horňáckými muzikami i s kapelami mimo Horňácko (CM Slávka Volavého, Břeclavan, Technik, Olšava, Cimbálová muzika Jaroslava Čecha, muzika Jury Petrů, Burčáci atd.). Byl a je stálým sólistou Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, podílel se na profilových albech (např. Vonička z domova, Žijí v písni – s bratrem Dušanem, Luboš Holý zpívá písně z Horňácka a moravsko-slovenského pomezí, Za Moravú, tam je dobre a další) a mimo jiné získal zlatou medaili v soutěži rozhlasových nahrávek Prix de Music Folklorique v Bratislavě v roce 1970.

Patří mezi nejvyhledávanější a nejoblíbenější interprety lidových písní. Jeho repertoár je zaměřen na Horňácko, v menší míře na západní Slovensko. Je častým hostem folklorních akcí regionu (Slovácké slavnosti vína, Festival hudebních nástrojů lidových muzik v Uh. Hradišti, Kopaničárské slavnosti, slavnosti na Javořině, besedy u cimbálu apod.). Do dalších let přejeme jménem redakce i čtenářů mnoho dalších krásných setkání s lidovou písní, hodně zdraví a pohody.

Miroslav Potyka