S nápadem, že se dvanáctiletý Roman stane králem, přišel podle slov jeho maminky Evy Srncové on sám. „Synovu touhu tenkrát značně podpořil jeho dědeček, a tak jsme s kralováním nakonec souhlasili,“ vzpomíná Srncová, v jejíž rodině se kralování dosud nikdo neujal. „Syn je první,“ potvrzuje maminka, podle níž Romana na této důležité roli lákala odmalička hlavně jedna věc. „Doslechl se, že král dostává volňásky na kolotoče, a proto trval na tom, že jím jednou také bude,“ pátrá v paměti s úsměvem Srncová. Avšak že není kralování jen zábava, ale především povinnosti, to už malý Vlčnovjan navštěvující primu uherskobrodského gymnázia, dobře ví. Za sebou má totiž několik hodin jezdectví na koni. „Několikrát byl ze svým otcem ve stájích ve Bzenci. Tam jezdil i na tom koni, na němž pojede při Jízdě králů,“ uvedla Romanova matka s tím, že se její syn, jakožto úplný začátečník, naučil koně ovládat natolik, že zvládne i projížďku po lese. Nejen jízda na koni však patří k zálibám dvanáctiletého hocha. „Baví jej počítačové hry, florbal nebo hra na housle,“ mluví o koníčcích svého nejstaršího syna, který by se jednou chtěl stát lékařem, Srncová.

Období těch nejintenzivnějších příprav prožívá Roman údajně v klidu a na svou důležitou úlohu se hodně těší. „Některé povinnosti si splnil už při krojovém plese a o Velikonocích, posledních pár dní se už jen nacvičoval program,“ naznačuje Srncová. Přípravám na jízdu králů se poctivě věnovala ale také její dcera. „Menší, čtyřletý syn zase říká, že je princátko, když má bráchu krále,“ usmívá se Vlčnovjanka.