Slyšel jsem v autobuse dvě starší dámy. „Naše Terezka přišla ze školy, kde se učí vyjmenovaná slova. A že mi dá chyták, jaké jsou vyjmenované slova po C,“ vyprávěla paní a pokračovala s potutelným smíchem. „Strašně jsem se styděla, protože jsem chodila do školy strašně dávno. Vždyť já si nevzpomenu ani na vyjmenovaná slova po A.“ A pak že není naše školství v troskách.

„Podívej se na sebe, jak vypadáš,“ říká v jedné naší komedii manžel manželce. Diváci se smějí, ale pozor! Něco takového by neprošlo v Malajsii, kde mají být slova o tom, že je manželka ošklivá kvalifikována jako trestný čin a na hříšníka čeká vězení. Ještě že je Malajsie tak daleko. Zavést to tady, tak je půlka našeho baráku v base.

Začali jsme prodávat vstupenky na Buchlovské divadelní léto. Když si jedna maminka s dcerou pro lístky přišly a stály frontu u pokladny, zeptala se holčička: „Mami, co to znamená, když je přestupný rok?“ Maminka se řídila heslem, že odpoví, i když neví a klidně dítěti sdělila: „To je tenkrát, když má rok o jeden měsíc víc.“ Na otázku, jak se ten měsíc jmenuje, odpověděla po chvíli mlčení stejně suverénně: „Měsíc československo-sovětského přátelství.“ Holčičce k mamince srdečně gratuluji.

„Moc bych si s tebou chtěla zažít improvizaci před diváky,“ vybídla mě nedávno kolegyně Andrea Nakládalová. Protože mám rád herečky, které se na sobě snaží pracovat, zkusil jsem to s ní při repríze komedie 1+2=6. Když jsme zůstali na jevišti sami, ptal jsem se jí na otázky mimo scénář, ale ona jen koulela očima a nezmohla se na slovo. Dorazila to po představení, když za mnou přiběhla a zářila: „Bylo to super, moc mě to bavilo a jsem se sebou spokojená.“ Možná nám roste nová Janžurka. Hezký červen.

Josef Kubáník